„Jdu já, jdeš ty, všichni jdem
po cestách rozličných
po cestě sobě vlastní
je život hrou a někdy básní …“
Každý z nás jde po své cestě v čase, který je mu dán a vymezen. V každé chvíli vnímá a prožívá něco neopakovatelného, neboť každá vteřina našeho bytí je proměnlivá – může být veselá i smutná, bezstarostná i zadumaná, bezvýznamná i osudová, především je však křehká a nevratná. Z této křehkosti a neopakovatelnosti jsou utkány naše životy a záleží na každém z nás, jaký smysl „našim“ vteřinám dáme.
Ve společném programu Hradišťanu a Filharmonie Bohuslava Martinů, nazvaném „Vteřiny křehké“, zazní písně s touto uvedenou tématikou – v první části skladby „O čase“ a ve druhé pak „O lásce a naději“, neboť tento koncert je kromě jiného věnován také všem dobrým lidem, kteří svými životními postoji naplňují smysl nám svěřeného času – láskou dávají novou naději druhým… A za to se sluší poděkovat.
„Poděkujme jak děti za jablko
za vše co bývalo a znovu kdysi bude…“
