V té době jedenačtyřicetiletý konstruktér ve Svitu vzpomíná. „Zpráva o tom, že jsme okupováni, mne zastihla cestou z chaty, děti jsme tam nechávali s babičkou a já spěchal do práce ve Svitu. Tam už se o tom bavil úplně každý. Rozhodl jsem se přispět k celkovému hektickému dění, nemohl jsem jinak,“ vzpomíná po 45 letech na významný den našich dějin s obdivuhodnou přesností.
„Zjednoduším to, tehdy jsem prostě volal, aby z 11. budovy Svitu zmizel sklad Lidových milicí a mohli jsme tam mít provozy pro výrobu. To jsem ale netušil, že se celý můj projev, ve kterém jsem samozřejmě mimo jiné ostře odsoudil vstup vojsk, nahrává. A tak jsem si vlastně už tehdy zadělal na budoucí problémy. Ale atmosféra byla taková, věci se neděly jen v Praze, jak se to dnes lidem podává,“ říká Šperka.
Ten se samozřejmě později nevyhnul tvrdé persekuci, ale na rozdíl od tisíců dalších lidí si díky jedinečnosti, profesionalitě a umu ve své práci udržel post konstruktéra a realizoval řadu jedinečných nápadů. Nálepku „černé ovce a jednoho z největších nepřátel lidu“ mu později ale nikdo nesebral.
„Víte, pamatuji si, jak i pravověrní komunisté po mém projevu ve fabrice zahazovali stranické legitimace, vládly emoce, ale stejně jsme tehdy určitého vzmachu a soudržnosti lidí nedokázali využít, myslím, že jsme propásli historickou příležitost, ovšem čelit hrubé vojenské síle asi nebylo v silách tehdejšího vedení země,“ dodává muž, který prožil mnoho a mnoho zajímavých životních peripetií a zvratů. Před srpnem 68, během tehdejších pohnutých dnů, ale i v dalších letech, vlastně dodnes.
