Ty každodenní romány, pokud dovolíte, píšete, aniž byste musela fabulovat. Totiž v profesi školní psycholožky u vás v Bystřici pod Hostýnem. Začal školní rok. Je teď, když se do lavic nahrnou školáci, hodně práce?
Teď jí určitě pro psychologa není nejvíce, děti jsou přeci jen odpočaté. Nejvíce práce v mém oboru je vždy, když se blíží klasifikace, pokaždé po čtvrt roce. Dětem pomáhám při horším prospěchu, při špatném chování, ale i krádežích, šikaně, když jsou v krizi nebo se chtějí sebepoškozovat. To vedu i 25 konzultací za den, což je pracovně hraniční.
Člověk by si Vás spíše představil u počítače, jak „spřádáte plány“ na další román…
I to je moje práce, spíš velký koník, ale ve škole je toho mnohem víc. Pracuji s rodinami, chodím do tříd, vedu preventivní programy zaměřené na šikanu i kyberšikanu, prevenci závislosti na alkoholu…
Začátek školního roku. Přicházejí Vám před oči trochu jiné děti, než když se zavírala škola a nastával zdánlivě nedozírný čas volna?
Děti jsou stejné i jiné. Záleží, co prožily. Na začátku roku pomáhám často řešit rodinné potíže. Někde je krize manželství, někde dokonce úmrtí, to všechno děti mimořádně zasahuje a je na mně jim podle možností pomoci.
Mimochodem, mají školáci něco jako stres z toho, že už prostě začala škola a prázdniny jsou neodvolatelně pryč?
Stresové situace jsou evidentně častější na konci školního roku.
Co je vlastně hlavním problémem dětí ze základních škol. Třeba v Bystřici pod Hostýnem?
Hlavním problémem tady jako v Praze nebo v Brně je fakt, že každého něco trápí, každý školák je osobnost, individualita. Hlavní problémy jsou ty se vztahy. Nejen v rodině i mezi dětmi a třeba prvními láskami. Psycholog je tu od toho, aby harmonizoval, pomáhal, rovnal, ladil. Snažím se. Své děti miluji, stejně jako svoji práci s nimi. Snad je to znát.
A na čem pracujete spisovatelsky?
Ráda bych se pustila do nové knihy, podrobnosti si zatím, dovolte, nechám pro sebe.
