Do „svého“ Zlína se teď dvaatřicetiletý Vítězslav Veselý, rodák z nedalekého Hodonína, rád vrátil právě na pozvání Athletic clubu Jaroslava Halvy. Byť jen na nedlouhý čas. Byl ikonou Atletického dne pro nejmenší děti z mateřských škol.
Jak vypadá příprava na možný vrchol Vaší kariéry, na olympiádu v Rio de Janeiru?
Je samozřejmě nalajnovaná a vychází z dobrých zkušeností předešlých sezón. Už v listopadu ji zahájíme pobytem ve Špindlerově Mlýně, tam přijdou na řadu mimo jiné kola, měla by trvat tři týdny. Následují Kanárské ostrovy a potom dlouhý záběr v Jihoafrické republice. Odtamtud se ale možná vrátíme dříve, než v předešlých sezónách, vždycky, když tam začíná podzim, je už chladněji a cítíme, že jsme na jednom místě hodně dlouho, tak pak možná ještě některá evropská destinace.
Třetí olympiáda, V Londýně jste měl asi životní formu, ale nevyšlo to úplně dokonale…
Samozřejmě, čtvrté místo moc netěší, kvalifikaci jsem vyhrál, vždycky je to nesmírně těžké načasovat formu vlastně ne na dny, ale na hodiny. Snad tu zkušenost prodám právě v Riu.
Síly tady s Vámi měří třeba triatlet – ironman Petr Vabroušek, jak byste zvládl jeho discipliny. Tedy 4 kilometry plavání, 180 kilometrů na kole a maratonský běh?
No, to zní hodně drsně, v jednom dnu v žádném případě, ve třech? Kdoví, ale únava z předešlého by musela být neskutečná, proto před Petrem a jemu podobnými klobouk hodně hluboko dolů.
Traduje se, že jste jako kluk inklinoval i k jiným formám hodů, než je vlastní oštěp, je to tak?
Máte dobré informace, u dědy v Kobylí se házelo třeba meruňkami a broskvemi, u nás doma v Hodoníně se zase kameny přehazovala řeka Morava, je tam mimochodem docela široká.
