„V těchto dnech musím ve svých hodinách rodného jazyka se studenty mluvit o tom, co se děje v mé zemi, kde mám rodinu a spoustu přátel. To nejde jen tak přejít, ráda si vyslechnu názory mladých lidí, myslím, že se nelišíme. Činy, které tam provádějí teroristé, jsou barbarské a nebezpečí se už jen tak nezbavíme,“ říká tmavovláska.
V kabinetě se letmo mezi výukou potká s kamarádkou a kolegyní Ivou Volaříkovou. Také ji, rodilou Češku, situace v zemi, kterou mnohokrát navštívila, trápí.
„Cítím s tamními lidmi, Francie je báječná země, teď jsme tam měli jet se studenty do Paříže v krásném předvánočním čase, ale nakonec jsme se poradili se studenty i s rodiči a vzhledem k míře nebezpečí jsme museli zájezd, na který jsem se s dětmi moc těšila, zrušit,“ vypráví Iva.
„Terorismu, který tak silně trápí Francii zvláště po útocích z minulého pátku, se prostě vyhnout nemůžeme. Musíme hledat i jeho kořeny. A hlavně nesmíme podlehnout panice a strachu, to je to, oč našim nepřátelům běží,“ vysvětluje Aurelie s tím, že myslí na všechny oběti násilí ve své zemi.
„Za sebe říkám, ač velmi nerada, že další vlnu násilí prostě nejde vyloučit, v krásné zemi žije moc lidí, kteří do ní už třeba ve třetí generaci vrostli a jejichž cílem je destrukce, nikoliv vylepšování života,“ uzavírá ne zrovna vesele debatu na zlínském gymnáziu Volaříková.
