„Zvykli jsme si na ně, myslím, že svoji práci odvedli,“ vypráví u sebe v kanceláři starosta Lipové Miroslav Pala.
Kousek za vesnicí směrem do Haluzic, u silnice, která byla dlouhé měsíce zavřená, už stojí opravený plot. Všude ale také ještě pásky, stav úplného normálu to nepřipomíná ani náhodou.
„Ono to tu nikdy normální ani nebude, všechny nás to poznamenalo, nemyslete,“ říká na zastávce autobusu starší muž.
Nálada je na místech předloňských výbuchů pořád všelijaká. „Ne nezlobte se, mluvit nebudu, už jsme byli všichni v televizi a dalších médiích, stačilo nám to,“ odchází mladá dívka.
Na vojenské základně v Haluzicích už zmizelo kompletní stanové městečko, o kus dál míří poslední nákladní vojenský vůz a jeho osádka se loučí s hlídkujícími policisty. Dva tři vojáci likvidují zbylé pozůstatky patnáctiměsíčního pobytu, odvézt musejí vše včetně základových betonových panelů.
„Hlavní věc nám nikdo neřekl a kdoví zda řekne, kdo to všechno zavinil,“ ptá se bez očekávání odpovědi další z mužů čekajících na autobus do Slavičína.
