Zlínský ředitel divadla i festivalu Petr Michálek byl v akci od rána přes večer pokaždé až hluboko do noci. Moc toho opravdu během celého festivalového týdne nenaspal, povinností měl tolik, že se mu zážitky vracejí teprve s odstupem času, zato v zajímavých souvislostech a třeba i barvách.
„Stala se mi věc, která mi na chvíli docela vyrazila dech. Vedle spousty dalších osobností jsme měli tu čest přivítat i Martina Hubu, úžasně decentního člověka plného noblesy. Tento aristokrat divadla u nás měl mimo jiné přebírat za svůj nezměrný přínos česko – slovenským vztahům v oblasti divadelního umění prestižní Cenu Martina Porubjaka,“ nastiňuje první dějství dramatu ředitel Městského divadla Zlín.
Málem se ovšem žádná sláva při jednom z vrcholů přehlídky vůbec nekonala. „Pana Hubu jsem potkal večer u nás v divadle, představil jsem se s tím, že mu zhruba za půlhodinky předám očekávanou cenu. Jenže on se zatvářil naprosto překvapeně s tím, že jde možná o žert, možná o špatný vtip, ale on tady ve Zlíně určitě žádnou cenu přebírat nemá a taky nebude,“ vypráví Michálek teď už s ulehčením. V tu chvíli mu ale do smíchu nebylo ani náhodou.
„Kníže umění dramatického opravdu o ničem nevěděl, přitom jsem měl v ruce kopii mailu, kdy jsem mu o ocenění psal a také on odpověděl, že mu bude velkou ctí,“ graduje Michálek vyprávění.
„Byl jsem z toho opravdu trochu mimo, nevěděl jsem chvílemi, jakou hru to spolu hrajeme, pořád nebylo jasno. Až pak si Mistr uvědomil jednu věc. Korespondenci mu občas „řeší“ dcera. A jak vyšlo najevo, tohle prostě tátovi nevyřídila,“ luští tajenku zlínský ředitel.
Nakonec po tomto setkání/stretnutiu oba pánové s noblesou sobě vlastní a načínajícím přátelstvím pochopili, že mail je mail, opomenutí opomenutí, ale že Cena Martina Porubjaka zamíří tam, kam má. Tedy do rukou jedinečného slovenského herce a režiséra s neskutečným charizmatem.
Což se nakonec stalo a korunovalo zcela podle scénáře 21. ročník akce.
