Vůbec je to příběh, který má hodně neuvěřitelných peripetií, časových shod a náhod, šťastných okolností. Není třeba je všechny rozmotávat, ale popovídání s Kamilem na lůžku Traumatologického oddělení nemocnice Uherskohradišťské nemocnice má něco do sebe.
„Vracel jsem se od přítelkyně, byl jsem už skoro doma, ale musel jsem chvíli zaspat. Pak už si pamatuji jen náraz, potom, že jsem ležel na zemi a přede mnou hořelo auto. Napřed jsem byl v šoku, načež jsem postupně pochopil, že mne někdo z hořícího auta vytáhl,“ popisuje šestadvacetiletý kluk s ovázaným loktem, lehkou bolestí na žebrech, malými šrámy na hlavě, avšak ve vynikající usměvavé náladě. Aby ne, když je podruhé na světě.
„No, fakt, to není nadsázka, nebýt taxikáře Jakuba Školuda i jeho zákazníka, mého kamaráda Romana Švestky, kteří jeli shodou nádherných náhod za mnou, asi bych už ležel o kus dál na patologii,“ povídá zcela vážně mladý muž. Zná toto zdravotnické zařízení přímo dokonale.
„Aby ne, když tu pracuje jako řidič vnitřní dopravy a je mezi pacienty vzhledem ke své komunikativnosti hodně oblíbený,“ říká zdejší mluvčí Dana Lipovská s tím, že Kamil ještě projde kontrolním CT vyšetřením hlavy a bude-li vše v pořádku, brzy zamíří domů.
„Oba kluky, jak Jakuba, tak Romana pozvu na něco dobrého, víte na světě je hodně krásně a nebýt jich, už bych tu asi nebyl,“ loučí se výborně naladěný Kamil.
Mimochodem, není to tak dávno, co pomohl díky své duchapřítomnosti spolu s kolegy zachránit život pacienta, který mu zkolaboval při přepravě.
