Cesta do hlubin běžeckých duší

Sport 4. 6. 2017 | Autor: Jan Čada

ZLÍN - Daleko i předaleko za nejrychlejšími. A v cíli přece politi pocity, které se zažívají málokdy, něco jako hrdost sami na sebe. Je to o všem možném, o vůli, kdy už nohy nechtějí  o sebepřekonání, každý, kdo se vydal na trať druhého ročníku zlínského půlmaratonu by mohl vyprávět...

Třeba taková Dagmar Merašická. Tahle ekonomka velké nadnárodní společnosti dorazila na zlínské náměstí z Prahy. Má už v životě něco za sebou, a tak si ve velkém vedru vybrala desetikilometrovou trať. Prala se s ní velestatečně, do cíle dorazila po asfaltobetonových mukách za hodinu a půl. Spíše v závěru startovního pole. "Ale o to tu vůbec nejde, překonala jsem sama sebe, zlepšila si osobní rekord," vydechovala v cíli u radnice.

Petr Michálek, ředitel zlínského Městského divadla, si dal  ke čtyřicátinám krásný dárek. Delší čas potrénoval v okolí svého Provodova a ono se to opravdu vyplatilo. Půlmaraton zaběhl napoprvé pod hodinu a padesát minut a jeho zrychlení v závěrečné fázi bylo, jako když dostane napínavý divadelní kus katarzní spád v samém závěru.

"Znalci mne už dopředu varovali, že existuje něco jako maratónská zeď, pořád to nepřicházelo, byl jsem hodně v pohodě, ale asi tak kilometr před cílem, když už vás lidé třeba v parku nesou hlasivkami a potleskem do finiše, to přišlo. Je to hrozně moc o vůli, nakonec se to povedlo, úžasný dosud nepoznaný zážitek, doporučuji všem," dodal zjevně spokojený Michálek.

U trati se shromáždil velmi slušný počet fanoušků, půlmaraton se konal teprve podruhé, jistě jich ještě bude přibývat. 

"Vychutnával jsem si celé to obrovské startovní pole, před každým v tom vedru smekám klobouk, mne bolí jenom dlaně od aplausu, s jejich lýtkovými svaly to asi bude hodně podobné spíše horší," smál se v roli vděčného diváka Zlíňan Dalibor Chrastina.

 

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam