Vláček ocení fandové železnice a zejména děti . „Jejich radost je tou největší odměnou za naše úsilí,“ řekl serveru Zlin.cz Hegar. Vláček jezdí krokem, desítky let staré lokomotivy mohou jet nejvýše 18 kilometrů v hodině. Nadšenci koupili první dvě lokomotivy v roce 2007. Byly to stroje z poloviny minulého století, které jezdily v cihelnách v Žopech a Malenovicích.
Zhruba dva roky s nimi jezdili v areálu pily na asi 40 metrů dlouhé zkušební drážce. Od roku 2010 začali tvořit stávající areál, kde kromě kolejí širokých 60 centimetrů, lokomotiv a vagónů nechybějí ani výhybky a nástupiště. Pozapomenutá železnice se tak začala měnit v nevšední a originální turistické lákadlo.
Její budování stojí členy spolku spoustu času i peněz. Sami pokládají koleje, opravují mašinky i vagóny. Momentálně staví vozovnu pro lokomotivy. „Půjde o budovu o rozměrech šest krát 20 metrů. Základy budou betonové, zbytek ze dřeva. Chtěli bychom ji představit na tradičním podzimním poježdění,“ plánoval Hegar.
Původním záměrem spolku byla obnova asi 1,5 kilometru železnice v původní trase. Kvůli omezenému počtu lidí, jež na železnici pracují, a finanční náročnosti, od něj upustili. Rádi by ale trať protáhli alespoň k nedaleké restauraci Ve Dvoře. I to ale bude práce na několik let.
Hegar, který je strojvedoucím, propadl železnici už v dětství. Z Valašského Meziříčí se přestěhoval do Rajnochovic, kde s rodinou opravuje dům, za kterým areál železnice vzniká. Arcibiskupská lesní železnice sloužila v letech 1906 až 1921 k dopravě kulatiny z oblasti Kelčského Javorníku na parní pilu v Rajnochovicích. S nápadem vybudovat ji přišel olomoucký knížecí arcibiskup Theodorus Kohn.
Železnice procházela obtížným terénem, bylo nutné vybudovat mnoho propustků. Trať byla dlouhá 9,6 kilometru a překonávala potok a kvůli kopcům i značný sklon. Vagóny nejdříve táhli koně, potom parní lokomotiva. Svršek trati ale dlouho nevydržel. Začaly přibývat nehody, vláček opakovaně vykolejil. V roce 1918 či 1919 se na trať vrátili koně, záhy byla železnice uzavřena úplně.
