František Rybka a Bohuslav Martinů

B. Martinů, B. Rybka, F. Rybka, J. Rybka (Foto: Zlínský kraj)B. Martinů, B. Rybka, F. Rybka, J. Rybka (Foto: Zlínský kraj)
B. Martinů, B. Rybka, F. Rybka, J. Rybka (Foto: Zlínský kraj)
Okno do kraje 6. 2. 2018 | Zdroj: Jiří Severin

ZLÍNSKÝ KRAJ - Zlínská filharmonie nese jméno slavného skladatele Bohuslava Martinů. Málo se však ví, že Bohuslav Martinů našel v našem kraji celoživotního přítele. Byl jím František Rybka z Babic.

Zde se František v roce 1895 narodil. Jeho tatínek, také František, byl povoláním zemědělec a dobře rozuměl zejména koním. Své znalosti uplatňoval jako správce zemědělských usedlostí a za touto prací se dostal až do Vídně. Maminka, rozená Marholtová, byla z Halenkovic. Františkův tatínek však brzy zemřel, maminka zůstala ve Vídni sama se čtyřmi dětmi. František měl čtyři roky a už rozpoznatelný talent. Začal se učit už v tomto raném věku hře na housle. Maminka se provdala znova, vzala si slovenského přítele, ale soužití bylo plné konfliktů.

Neshody vyústily útěkem maminky i se čtyřmi dětmi do Brna. Zde si zřídila krupařství a všechny děti musely pomáhat a měly se co ohánět. Maminka si velmi zakládala na talentu Františka. Jeho nadání bylo tak výrazné, že se dostal na proslulou varhanickou školu, kde byl jeho učitelem Leoš Janáček. Měl zde několik významných spolužáků, zejména to byl pozdější hudební skladatel B. Bakala, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství. Patřil k nim i V. Lisa, který pak působil v Otrokovicích jako varhaník, ředitel školy a sběratel lidových písní. K jeho kamarádům patřil i spolužák F. Mrázek, rodák z Napajedel. Studium neprocházelo bez nesnází. Bylo i období, kdy chtěl studia zanechat, neměli peníze.

Rodinu navštívil L. Janáček a dohodl se, že rodině finančně pomůže, protože František patřil k jeho nejlepším žákům. Školu řádně František ukončil. V roce 1913 přichází do rodných Babic, kam se postupně vrací celá rodina. Nastupuje zde jako varhaník místní farnosti. V tu dobu však dostává dopis od svého kamaráda Mrázka, že se naskytuje možnost dobré práce v Americe, ve státě Ohio. Odjíždí na Slovensko za slovenským farářem, který tam má rovněž nastoupit. Dohodnou se na spolupráci. Odjezd do Ameriky je pak velmi rychlý. Tetička M. Čechová mu na cestu dává tři metry babických klobásek, maminka nabalí buchty a další potraviny a ty ho sytí celou cestu. Bere si jen nejnutnější a po několika týdnech vysedá z lodi v New Yorku. První, co vidí, je socha Svobody a nápis Good Beer (dobré pivo). Dává si americké pivo, které je nasládlé a není mu po chuti. Tento zážitek ho velmi znejistí a učiní závěr, že v zemi s tak špatným pivem nebude žít. Jenže návrat už z finančních důvodů není možný. Je mu sedmnáct let, anglicky neumí, má pouze lísteček, na kterém je napsáno Youngstown, Ohio. To má být jeho příští působiště.

Po několikadenním putování s papírkem v ruce tam konečně přijíždí. Slovenský kněz je už na místě. K Františkovu zklamání však nabízí za hraní, místo smluvených padesáti dolarů polovinu. František je neoblomný, odmítá nastoupit. Dohody se mají dodržovat, a dané slovo platí. Tak byl vychovaný. Obejde několik farností a rychle uspěje. Angažmá je dohodnuto. Plat sto dolarů. Je rok 1914 a v Evropě začíná válka. Téměř celých pět let je František bez kontaktu s domovem. Je to pro něj těžké období, rodinné pouto je velmi silné, denně myslí na své tři sourozence, na maminku, na Babice. První dopis, který v roce 1919 z Babic dostává, je smutný, zemřela mu jeho sestra Karolínka, kterou velmi miloval. Mamince posílá první peníze, v Americe se mu vede dobře, je už uznávaným varhaníkem, výborně hraje i na violoncello. Vypracoval se i ve svém mládí v respektovanou uměleckou osobnost.

Postupně se seznamuje s hudebním skladatelem R. Frimlem, mladým J. Masarykem, houslovým virtuosem J. Kubelíkem, vynikajícím klavíristou R. Firkušným, napajedelským rodákem. Ale největší přátelství vzniká později, v letech třicátých. Je to jeho neobyčejný vztah s geniálním hudebním skladatelem B. Martinů. Poprvé se setkali ve Francii. František se stěhuje už i s rodinou do New Yorku. Tam se opět potkávají. Sbližuje je vztah k lidové písni a k domovu. Vždyť Martinů je autorem hudby k filmu Slovácké tance a obyčeje. Film byl točen v Uherském Hradišti a u sv. Antoníčka. „Žádný národ světa, kdekoli jej vyhledáš, nemá tolik krásných písní jako zpěvný národ náš,“ čtou už spolu z rodinné kroniky. „Neznám nic silnějšího, než je moravská lidová píseň,“ zaznamenává F. Rybka citát B. Martinů. Nastává přátelství na celý život.

Dokončení příště.

Mohlo by vás zajímat

Komentáře


Mail-Info

Zadejte svou e-mailovou adresu

Přihlaste se k odběru aktuálních zpráv:

  

Antispam