Zlínský kraj převzal od okresních úřadů velká ústavní zařízení pro osoby se zdravotním postižením v roce 2003 s celkovou kapacitou 992 lůžek. „Do roku 2017 se snížila o 333 lůžek,“ informovala Mráčková. Přestože je ve velkých ústavech míst méně, celkově ve všech zařízení je pokles pouze o 50 lůžek. „Kapacita byla loni 940 lůžek s tím, že stále větší počet klientů, pokud to míra jejich zdravotního postižení dovoluje, se přesouvá z velkokapacitních ústavů, které jsou mnohdy technicky i morálně zastaralé, do menších moderních zařízení umožňujících začlenění uživatelů do běžného života,“ uvedla Mráčková.
Velkou roli v proměně charakteru sociálních služeb sehrála podle vedoucí odboru sociálních věcí krajského úřadu Heleny Miklové legislativní změna v roce 2006. „Více se začaly diferencovat typy sociální péče s přihlédnutím k individuálnímu zdravotnímu stavu jednotlivých klientů. Kdo má předpoklady žít co nejběžnějším způsobem života, dostává šanci stěhovat se do služeb komunitního typu, kde se o sebe lidé z velké části samostatně starají. Cílem je současně budovat spektrum služeb, které toto začleňování lidí s hendikepem do společnosti umožní,“ řekla Miklová.
Zkušenosti z transformace si předali účastníci semináře, který ve spolupráci se Zlínským krajem uspořádala Diakonie Českobratrské církve evangelické a krajská příspěvková organizace Sociální služby Vsetín. „Je třeba posilovat povědomí o tom, že transformace sociálních služeb přináší nejen samotným klientům, ale celé společnosti pozitivní posun, i když je často zpočátku zapotřebí překonávat obavy z neznámého jak u klientů a pracovníků sociálních služeb, tak i u veřejnosti,“ řekla radní Michaela Blahová, zodpovědná za sociální záležitosti, rodinnou politiku a neziskový sektor.
Příklady dobře fungující praxe při spolupráci Sociálních služeb Vsetín a Diakonie Valašské Meziříčí prezentovaly ředitelky těchto organizací Michaela Pavlůsková a Zdislava Odstrčilová. Síť komunitních služeb na Valašskomeziříčsku – Kelečsku pro lidi se zdravotním postižením přiblížila také Lenka Maňáková.
Během diskuse zaznělo, že díky transformaci se klienti museli naučit zvládnout zcela nové situace, což jim pomohlo k větší míře samostatnosti a ke zdravému sebevědomí. „Je však třeba stále s nimi pracovat ve smyslu komunitních možností, aby kromě fyzického komfortu v samotných domovech mohli podle svých individuálních dispozic pracovat, věnovat se svým zájmům a žít co nejplnohodnotněji,“ dodala Mráčková.
