Otec Ladislav a syn Jan Šumšalovi se tentokrát ujali jedné stěžejní věci. Pokřtili robota, který pomáhá zdejším zaměstnancům při kompletaci a balení věhlasné léčivé minerální vody. V práci je mimořádně výkonný a spolehlivý a je zcela příznačné, že dostal jméno Vincent.
„Pokřtili jsme ho samozřejmě naší minerálkou, jak jinak. Jsme úplně udiveni a to samozřejmě příjemně, kolik lidí si k nám našlo cestu, mimo jiné to snad svědčí o tom, že se o luhačovické rodinné stříbro z hlubin země staráme dobře,“ konstatoval Ladislav Šumšal.
Vincentku znají lidé v řadě zemí několika kontinentů. Mimo jiné v Číně, Rusku či Spojených státech amerických.
„Stěžejní je ale pro nás uspokojení našich lidí a to nejen vlastní Vincentkou, ale také řadou jiných léčivých výrobků, ať jde třeba o pastilky či nosní spreje a řadu dalších. Nejde nám jen o byznys v tom někdy trochu drsném slova smyslu, k léčivé vodě se chceme chovat s pokorou a s péčí, je to unikátní přírodní dar,“ naznačil filosofii firmy Ladislav Šumšal.
„Přijeli jsme z Hradce Králové, máte to tu opravdu úžasné,“ chválili si příjemný podzimní den s pestrou škálou občerstvení, kultury i místních léčivých produktů manželé středního věku.
Pestrý program zpestřila cimbálová muzika Pajtáš, Dívčí saxofonový orchestr z Luhačovic s vedoucím Vladimírem Schlimbachem anebo zlínské uskupení nestárnoucích muzikantů a zpěváků Jazzzubs.
Jinak pro mírné poučení. Vincentka se právě takto nazývá od roku 1790 po hraběti Vincenci z rodu Serenyiů, do lahví ji začali plnit v roce 1820, brzy to bude 200 let.
