Historie inscenace začala v Praze na Karlově mostě, kde choreograf divadla jednou večer zaslechl zajímavou hudbu českého skladatele a hudebníka Jaroslava Málka. Přivezl si hudbu do Moskvy, kde se u režisérky zrodil námět inscenace, kterou mohli nazkoušet pouze muži. Inscenace je mystická, filozofická, je postavena na obrazech, nikoli na příběhu. Člověk proplouvající svým životem, který pociťuje osamělost jak v bezbřehém vesmíru, se snaží zachytit nezachytitelné. Představení je plné hypnotické atmosféry, nekonečně se prolínajících improvizačních linek, rytmů až jako by čas zůstával stát. Divák tak může objevit skryté hlubiny v sobě samém.
Námět inscenace koresponduje s citátem W. Bkaea: „„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“
