„Lehké to tedy mít nebudete, naši jsou hodně silní, třebaže se to nezdá, vyhrajeme 1:0,“ říká třicetiletý mladý muž, který jako jeden z mála jeho krajanů z třímilionové země zakotvil ve Zlíně.
Jeho pohled na naši zemi i samotný Zlín nepostrádá punc originality. „Máte to tu skvělé, lidé jsou velmi příjemní, město hezké a ženy přímo krásné,“ říká Gevorg úžasnou směsicí češtiny, ruštiny a angličtiny.
Práce s raketou má dost. Přes den se nazastaví, vyplete raketu, ve zlínské tenisové hale trénuje zájemce o tenis, daleko více práce ovšem bude mít na jaře, až se začne hrát pod širým nebem. To se zájemci o krásnou hru vždy jen hrnou. Ženy nevyjímajíc.
„Počítám s tím, že na turnaj přijede můj čtrnáctiletý bratr, hraje už mládežnické turnaje evropského formátu, je hodně nadějný, až mi to dovolí podmínky, přijede i manželka,“ těší se Gevorg a ukazuje v počítači fotografii pohledné mladé ženy.
Sám říká, že je trenér, nikoliv špičkový hráč, na vrcholnou tenisovou kariéru jaksi nebyl čas. „Když jsem byl kluk, časy byly těžké, válčilo se mezi mojí zemí a Ázerbajdžánem, podmínky pro tenis nebyly ideální, nedalo se třeba trénovat za umělého osvětlení, teď už je u nás v téměř 1,5 milionovém Jerevanu, ale i jinde líp i po této stránce,“ vysvětluje muž, který se těší, že si zafandí svým barvám v zítřejším televizním přenosu z Jerevanu. Mimochodem v Arménii horko těžko remízovali Rusové, Portugalci, prohráli tam Slováci, kteří pak doma v Žilině dostali od Arménů hned čtyři branky.
„Máme dobré fotbalisty, pane Bílku, pozor, pozor,“ usmívá se jeden z mála Arménů, kteří si Českou republiku vrývají do srdce. Přestože ji momentálně nic dobrého nepřejí. Na zeleném jerevanském trávníku, samozřejmě.
