Nejdříve v parádním zlínském lezeckém centru pod Jižními Svahy exceloval na přednášce a následné besedě. „Skvělé, frajer, dvaasedmdesát bych mu tedy nehádal ani náhodou,“ říkal jeden z jeho obdivovatelů Ivan Dostál. „Báječný chlap, nesmírně zajímavý,“ lebedil si novinář Petr Skácel. Už neplánovaně si ale jiskrný nesenior ve Zlíně užil i druhého dne.
Šéf Kliniky reprodukční medicíny David Rumpík, sám známý cestovatel, ho provedl moderními provozy pracoviště. „Pane doktore, v nejlepším slova smyslu je tu cítit moderní věda,“ poděkoval Habeler za vlídné přijetí.
Pak už ho čekalo absolutní překvapení. Díky péči Muzea jihovýchodní Moravy projížďka baťovským výtahem, pojízdnou pracovnou šéfů obuvnického gigantu.
„Tohle jsem za celý svůj život nikde neviděl, světová věc,“ radoval se Habeler. A hlavou tu kroutil dál, když se od průvodce Švaříčka dozvěděl, že je zlínský mrakodrap vlastně i působištěm horolezců. Ti tu totiž mívají na starosti zavěšeni na lanech očistu oken, která se jak (ne)známo nedají otevírat. „Taky báječně,“ smál se na terase 16. etáže spokojený horolezecký guru, který dodnes aktivně působí jako horský vůdce.
„Báječná architektura, úžasné město,“ kochal se při pohledu na zlínskou architekturu i červené baťovské domky. „Ten Baťův duch je tu znát. Ale také duch Miroslava Zikmunda, to je neuvěřitelný borec, bude mu 96 a pořád myslí dopředu jak dvacetiletý kluk,“ vybavil si návštěvu u dalšího neskutečného muže.
A ještě něco nesmírně vitálnímu muži neuniklo při pohledu z terasy. „Máte asi jediný fotbalový stadion na světě se třemi světelnými stožáry,“ pousmál se dalšímu výhledu.
„Peter je neuvěřitelný, má charisma, které musíte přímo cítit. Ta energie z něho doslova stříká, to se prostě nevidí,“ říkal Rudolf Švaříček, když společně vyráželi směr Plzeň, kde turné světového horolezce pokračuje.
