Dopoledne do Brna, na rozhlasových vlnách šíří osvětu na téma darování kostní dřeně a rozšiřování spektra jejich dárců. Pak skočí do vlaku a jede do Kyjova. Na nádraží má sraz s Dennisem Urcem, klukem, kterému pomáhá při náročné léčbě těžké nemoci, Hodkinova lymfomu, tedy nádorového onemocnění mízních uzlin.
„Dennis je bojovník, už dvakrát se mu choroba vrátila, teď mu může pomoci pouze transplantace kostní dřeně, hrajeme o čas,“ vypráví v kyjovské nemocnici, kde se vítá se spoustou mladých lidí, kteří se přišli zapsat do registru, aby případně pomohli právě Dennisovi.
„Všem vám moc děkuji, jste úžasní, pomoci můžete jemu, ale kdykoliv i komukoliv dalšímu,“ dává najevo svoji spokojenost „Madam Dřeň,“ jak jí říkají v kuloárech.
„Pořád potřebujeme akce jako třeba loni na Barum rallye, tehdy jsme získali skoro šest stovek nových potenciálních dárců, celý rok byl mimořádně úspěšný, v republice se podařilo získat deset tisíc nových mladých lidí, to je rekord, nikdy jsme nebyli úspěšnější,“ vypočítává paní Zdena.
Pak upaluje domů do Otrokovic, čeká ji ještě spousta práce, telefonátů, mailové komunikace. „Nesmíme ustrnout, pořád je potřeba hledat nové ochotné lidi, chystáme se třeba do otrokovického Continentalu, do přerovské Meopty, snad se v tomto směru rozhýbe zlínská univerzita, lidský život jako třeba ten Dennisův zato přece stojí,“ říká, když se loučí.
