NEVYŘČENÉ TICHO
Choreografie: Tomáš Rychetský
Hudba: Leoš Janáček, Klavírní sonáta I.X. 1905 „Z ulice“
Scéna: Milan Cais
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Daniel Tesař
Premiéra: 13.3.2012
Délka: 20 minut
Tančí: Pražský komorní balet
Inspirace klavírní sonátou Leoše Janáčka „Z ulice“ na motivy studentské tragédie z roku 1905, vedla k vytvoření intimní niterné miniatury pro jednoho muže a tři ženy.
TŘI DUETY
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Frédéric Chopin
Kostýmy: Mário Radačovský
Světelný design: Mário Radačovský, Jakub Sloup
Premiéra: 11.12.2011
Délka: 16 minut
Tančí: Balet Bratislava
Melodie a tok Chopinovy hudby byli hlavní inspirací pro tři čistě pohybové kompozice, odlišné formou, dynamikou a emocemi. Hudba ideálně podtrhuje intimitu fyzického kontaktu muže a ženy, který zároveň vytváří podstatu napětí duetů.
Pauza 20 minut
MONO NO AWARE
(volně přeloženo Na hranici krásy)
Choreografie: Hana Turečková
Hudba: Georg Friedrich Händel, Štěpán Polanský
Asistent choreografie: Lenka Kolářová
Kostýmy: Hana Turečková, La Formela
Světelný design: Markus Selg, Hana Turečková, Jakub Sloup
Umělecký poradce: Markus Selg
Premiéra: 11.12.2011
Délka: 40 minut
Interpretace: Pražský komorní balet
Název „mono no aware“ se objevuje v japonské literatuře a lze ho volně přeložit jako autentický povzdech bytosti. Jedná se o schopnost velké citlivosti, o uvědomění si krásy a pomíjivosti estetického předmětu nebo bytosti, jejíž ztělesněním je v Japonské tradici například krátké trvání sakurového květu. Je to jakýsi „výkřik duše“, vyřčení úžasu nad pomíjivou křehkostí nádherných lidských snů, ale i nad prchavostí, bolestí, stárnutím a často zvrhlou, neodbytnou žádostivostí, i nad všudypřítomným zánikem a rozkladem. V zachycení této rozpadající se krásy v tanci se dotýká Hana Turečková kolektivní paměti lidstva. Myšlenku na toto téma vytvořit choreografii jí vnukl butó workshop s geniální japonskou butó tanečnicí Sumako Koseki a její výklad a ztvárnění krásy, která pomíjí.
