Vlk a hlad

Komorní inscenace „Vlk a hlad“ spojující pohádkové příběhy O nezbedných kůzlátkách a o Červené Karkulce je inscenací punkovou. Jak vysvětlil autor, herec i režisér v jedné osobě Jakub Folvarčný, specifičnost punkových pohádek spočívá v tom, že scénu, loutky i rekvizity tvoří pouze věci, které herec najde nebo mu je někdo dá. Výsledkem bývá scénografie ošklivá, ale zato levná. Tato stála pouhé 4 Euro, které Jakub výjimečně vynaložil na nákup dvou lampiček v obchodním řetězci IKEA. Jelikož pohádka byla nastudována během studijní stáže Jakuba ve Finsku, můžou si diváci v jakékoli chvíli volit české nebo finské jazykové provedení, tedy přepínat hercovu řeč kdykoli během představení, klidně i uprostřed repliky. Může se zdát, že vysvětlování nejrůznějších vztahů, možností a úkolů bude dětem předškolního věku málo srozumitelné. Ale děti jsou inteligentní, netřeba je podceňovat. Chápou vše, co je pro dobrý průběh představení potřeba. Jakub Folvarčný je navíc dokáže svým způsobem hraní a komunikace — v dobrém slova smyslu — „úplně zblbnout“ a rozdovádět. Děti spontánně radí postavám, co mají dělat, nahlas odhadují souvislosti, pojmenovávají viděné věci a výborně se baví. Jakub dětskou energii a invenci dokáže zvládnout sám a ještě ji využít ke zpestření hry. Když jedna holčička vlkovi radila, aby ve svízelné situaci řekl „buchovi“, otočil Jakub oči ke stropu a zažadonil: „Buchu, pomoz mi!“ Jenže bůh se k tomu ani trochu neměl… Úžasné při tomto představení je znovupotvrzení skutečnosti, že když se děti správně navedou a zaujmou, jsou schopny přijmout i nejbláznivější nápad. V pohádce Vlk a hlad nikomu nedělá problém přistoupit na to, že babička je telefonní sluchátko nebo že nákupní taška nalezená v helsinském autobuse je hlad a Karkulka že za babičkou putuje v červeném košíčku… Oceněno za inscenování a hraní na festivalu Mateřinka 2011.