Ivo Sedláček patří k bytostným malířům, i když prošel zajímavým a složitým uměleckým vývojem s konceptuálními východisky. Jeho prostor je prostorem vnitřním – psychosférou lidského bytí. Vedle kompozic nesených dualistickou symbolikou vědomí – nevědomí, se znaky pohybu v kruhu od zrodu ke smrti, se však u něho i v této námětové sféře v posledních desetiletí prosazuje ryze intuitivně založený abstraktní malířský projev. Sedláčkovy monumentálně cítěné informelní malby na papíru z poslední doby jsou dynamické (dramatické) a barevně syrové až agresívní, nicméně i přesto se v nich stálé otevírají imaginární prostory, v nichž zrcadlí pro autorovu tvorbu příznačné existenciální vazby a symboly.
Martin Čada a Ivo Sedláček
Městské a industriální krajiny Martina Čady vznikaly ještě za jeho pobytu v Praze. Na první pohled u nich dominuje spontánní – nicméně řád a atmosféra "rezonujícího" motivu vyjevující – kresebnost, ve finálním výrazu obrazových kompozic však sehrává zásadní roli jejich koloristická stránka, zejména charakter jejich barevného podkladu. Zahušťováním, vrstvením, ale i zprůhledňováním kresebných elementů, v kontaktu s barevnou podkladovou plochou, barvou, anebo i s plochou výtvarně nepojednanou – s "prázdnem", tak vzniká smyslovými jevy sice vyvolaná, nicméně zcela nová, autentická, často abstrakci blízká, na světelné bázi a prostorových vztazích založená, působivá umělecká fikce.
