Evžen Oněgin
"A je po lásce." Svatby, pohřby, večírky, ženské a pořád nějaké přípitky – jaký to má smysl? Na co že to vlastně připíjíme? Ona mě miluje. A já? Možná toho vůbec nejsem schopen? Je se mnou něco špatně? Co musí přijít, aby to se mnou něco udělalo? // Miluju ho. A on? Pořád jen divně zírá do země, nic se ho netkne. Co s tebou je, Oněgine?! // Klasika z nejklasičtějších o tom, jaké to je, ocitnout se uprostřed romantického příběhu, a nic přitom necítit. Drama marnosti a tužeb, které nelze naplnit. Připijme si! Na... lásku?