PROSTOR ZLÍN 91
„Jsem stejného názoru jako malíři, kteří jsou přesvědčeni, že sud červené nebo černé barvy je červenější nebo černější než jedna tuba barvy.“
Žijeme v industriálním věku, kdy se zrychluje nejen životní tempo, ale i vývoj ve všech oblastech vůbec, v době, kdy jsme schopni už jen stěží sledovat nové výdobytky vědy a techniky, v době neomezených možností, v době, která udělala ráznou tečku za experimentálním uměním, jenž má ve své původní funkci šokovat, vyvádět z míry a zneklidňovat. Dnes už není, čím a koho.
Přesto ještě (díkybohu) mohou vznikat a vznikají pozoruhodná díla, poskytující výtvarníkům mnohé možnosti, z nichž ta nejdůležitější je zpracovat samo místo. S velkou precizností a jistotou se to právě podařilo Svatoplukovi Slovenčíkovi při jeho realizaci Prostor Zlín 91. (Bohužel však, zůstala-li tato práce bez povšimnutí, pak byla a dosud je, ve svém významu nedoceněna.)
Zpracovat samo místo! Žlutým, čtyři a půl metru širokým pruhem, naprosto ovládnout kus města.
Pro obyvatele funkcionalistického Zlína, citlivě vnímajícího své prostředí a architekturu města, nebyl problém správně zvolit místo k realizaci svého námětu.
Blesk z čistého nebe. 439 metrů dlouhá řeka barvy pramenící na fasádě obchodního domu a ústící do tmavého podzemí zlínského podchodu. Takový byl původní záměr. V konečné podobě však z úcty k žule, k žulovým schodům do podchodu, ukončil autor klikatinu těsně před vstupem do podzemí. Na výsledném efektu to neubralo. Byl maximální.
Svatopluk vlil do města barvu a tím ho oživil, bravurně zvládl velký prostor a tvar žlutého hada formoval v souladu s charakterem zvoleného místa. Sluneční řeka se valí ulicí a chodci jsou v ní pohlcováni.
Jak prosté.
Kurátor Leoš Lang, Pramen: Svatopluk Slovenčík Sympozium Prostor Zlín 91, 1991 (Monika Mudříková)
