Výstava představuje originály ilustrací autorské knihy Mařka, na které autorka pracovala 16 let a v roce 2022 konečně vyšla (nakladatelství wo-men). Kniha pojednává o životě její hluchoněmé tety na Valašsku, co celý život pásla ovce kolem rodné dřevěnice a na stará kolena si díky malé Adélce začala kreslit obrázky Art Brut. Mařky kresby pochopitelně nemohou chybět.
“Tu sa říká, že pomalu v každé chalupě měli někoho, kdo byl nějak „drcnutý“, no a můj život obohatila právě Mařka a čím dál více si uvědomuju, jak moc mě ovlivnila a jak se jí v mnoha věcech čím dál více podobám. Co pro mě Mařka znamenala? Na to nedokážu jednoznačně odpovědět, a tak se to snažím říct celou knihou. Je to kniha ilustrátorky Marie (Adély) vyznávající se z obdivu ke kreslířce Marii (Mařce), kniha o neznámé valašské umělkyni Art Brut, nebo o životním příběhu Marie, co celý život pásla ovce v těch našich krásných horách, kniha o nesvéprávné Marii, co celý život žila s mladším bratrem, kniha o tetě Marii, kterou mí rodiče “koupili” spolu s chalupou, o zvědavé Marii, co nás měla jako televizu a furt měla hlavu v okně, o Marii, co prožila celý život na jednom kilometru čtverečním kolem rodné dřevěnice a nebyla ani v sousední dědině, o Marii pábitelce, co sbírala peříčka, hřebeně a různé jiné věci a měla blízký vztah k přírodě a zvířatům, o Marii, která byla v něčem dospělá a v něčem dítě, kniha o Marii, v jejímž životním stylu se 19. století potkalo s 21. stoletím, kniha o tichém světě hluchoněmé Marie, kniha o outsiderovi Marii, která byla takový ten místní “blázen”, který je všech sousedů, o Marii, která milovala situační humor nebo kniha o Marii v České republice na planetě Zemi ve Vesmíru, která žádný z těch pojmů v životě neslyšela a ani nevěděla, že se jmenuje Marie a možná nic z toho ani nebylo důležité?”
Adéla na knize začala pracovat ještě za Mařky života, když si uvědomila, že každý nemá svojí Mařku, a ucítila potřebu zachytit její čistý svět.
Kniha vyšla deset let od Mařky smrti a stále více se ukazuje, že ty dvě Marie spolu pojí mnohem více společného než jen láska ke kreslení a k tomu Mařky kilometru čtverečnímu. Mařka ke kreslení nejvíce používala voskovky, proto se Adéla rozhodla pro stejnou techniku při ilustrování knihy.
Adéla na knize začala pracovat ještě za Mařky života, když si uvědomila, že každý nemá svojí Mařku, a ucítila potřebu zachytit její čistý svět.
Kniha vyšla deset let od Mařky smrti a stále více se ukazuje, že ty dvě Marie spolu pojí mnohem více společného než jen láska ke kreslení a k tomu Mařky kilometru čtverečnímu. Mařka ke kreslení nejvíce používala voskovky, proto se Adéla rozhodla pro stejnou techniku při ilustrování knihy.
