Výstava reflektuje 85. výročí od uspořádání I. Jarního zlínského salonu. Věnuje se historii tohoto fenoménu již od prvních ročníků, během nichž pořadatelé hledali možnosti, jak tento výstavní formát uchopit v prostředí moderního města, jehož hnacím motorem byl průmyslový podnik Baťa. Dále se zaměřuje na vývoj v průběhu válečných let, kdy tato každoroční přehlídka soudobého umění získala důstojnější výstavní podobu díky novému architektonickému řešení navrženému architektem Janem Vaňkem. Stala se také významným počinem v počátcích zlínského průmyslového designu, kdy byl na půdě V. Zlínského salonu, takřka navzdory době, poprvé veřejnosti průkopnicky představen návrh obráběcího stroje – revolverový soustruh vytvořený ve spolupráci nově založené Školy umění a baťovských strojíren. Závěrečná část představuje poválečný vývoj, během něhož se v letech 1947 a 1948 nakrátko znovu oživila myšlenka salonů prostřednictvím přehlídek v tehdejším Domě umění (Památníku Tomáše Bati), avšak v již odlišných společensko-historických podmínkách. Výstava představuje polaritu tehdejší akviziční činnosti firmy Baťa oscilující od vyhraněně modernistického pólu až po realisticky zobrazenou oslavu kultu práce.
ZLÍNSKÉ SALONY 1936–1948
