Křen selský – Armoratia rusticana. Kdo chce zjara změnu, nechť věnuje se křenu

Když se nám to na tom Hradě tak pěkně vystřídalo, máme pana presidenta, který má zálibu v zabíjačce, tak si teda něco řekněme o křenu. Křen je velmi bohatý zdroj vitaminu C, obsahuje ale také velké množství antibakteriálních látek. Ověřil jsem si mnohokrát, že je nejštiplavějším kořením ze všech štiplavých. Do střední Evropy ho při stěhování národů přinesli Slované.

Křen mimo jiné zmírňuje revmatické bolesti. Jde o zeleninu bohatou na prospěšné enzymy a organické kyseliny.

Kořen má velmi nízkou energetickou hodnotu – ve 100 gramech je pouze 440 kJ a 0,5 g tuku, není v něm žádný cholesterol.

V jídelníčku zdravých lidí se křenem nemusí šetřit. Malé množství si mohou dovolit rovněž lidé s dietou, jimž ochutí a ovoní často mdlé pokrmy.

Vynikající je křen smíchaný s medem. Podporuje trávení, prokrvení tkání a zbavuje průdušky hlenu. Křenová placka na revmatické bolesti je prověřena staletími. Působí dokonce také na hlouběji uložené tkáně a pomáhá při jejich regeneraci i hojení.

Množí se výhradně vegetativně řízky z postranních kořenů asi 1 centimetr silných a 25 centimetrů dlouhých, ty vysazujeme do řádků na vzdálenost asi 60 cm šikmo tak, aby spodní konec sazenice byl asi 15 centimetrů pod povrchem půdy.

Čerstvě nastrouhaný křen je vynikající k zabíjačkovým pochoutkám. Mojí absolutní libůstkou je křenová omáčka, moje choť ji umí nejlépe na světě.

Zkuste ji překonat, nedokážete to.

Krásně ostrý konec vzpouzející se zimy přeje

Bylinkář Standa