Při léčbě bakteriálních infekcí přestávají zabírat i velmi silná antibiotika, která jsou při některých závažných onemocněních považována za „lék poslední záchrany“. Uvedla to dnes ve své nové zprávě Světová zdravotnická organizace (WHO), která takový vývoj považuje za alarmující. Podle ní by zvyšující se rezistence bakterií na antibiotika mohla vést k tomu, že některé nemoci se po desítkách let pro lidi zase stanou smrtelnými.
Fakt, že nadužívání antibiotik vede k jejich neúčinnosti, je známý už delší dobu. Nyní ale odborníci varují, že účinek ztrácejí i přípravky do nedávna považované za „antibiotika poslední záchrany“ při život ohrožujících infekcích. Týká se to například širokospektrálních antibiotik karbapenemů používaných proti bakteriím klebsiella a e.coli, které způsobují například zápal plic či záněty močových cest. „V mnoha státech účinkují karbapenemy jen asi u poloviny pacientů nakažených klebsiellou,“ uvádí zpráva WHO. „Pokud společně nezahájíme rychlou a koordinovanou protiakci, zamíří svět do postantibiotické éry, kdy se běžné infekce i menší zranění, která jsme dokázali po desetiletí úspěšně léčit, stanou zase smrtelnými,“ varoval zástupce generálního ředitele WHO Keidži Fukuda. „V naší uspěchané době se zdá, že to je rychlé a jednoduché řešení na všechny infekce, které se objevují nebo se kterými pacient bojuje. Jenže to tak není. Často hlavně dospělí preferují to, aby dostali předepsáno antibiotikum, než aby se snažili nemoc nějakým jiným způsobem vyléčit – zůstat doma, v klidu, vyležet ji s pomocí běžně dostupných domácích prostředků. Tak preferují rychlý způsob, který ale není správný,“ řekla MUDr. Barbara Taušová pro server cmcpraha.cz.
Antibiotika patří bezesporu k nejvýznamnějším objevům moderní medicíny. Jenom díky nim už dnes nejsou banální zranění tak nebezpečné, jak tomu bylo v minulosti. Historie antibiotik sahá až k starým Číňanům, Egypťanům a Núbijcům, kteří využívali různé potraviny napadené specifickými mikroorganismy (plísněmi, streptomycetami) k léčení ran, dokonce jsou zde náznaky perorální aplikace, i když se zřejmě mohlo jednat o náhodu. Novodobá historie antibiotik začíná pracemi významných mikrobiologů a lékařů Louise Pasteura, Roberta Kocha, Bartolomea Gosia, Ernesta Duchesneho, Paula Ehrlicha, Alexandra Fleminga a dalších. Historie antibakteriálních chemoterapeutik začíná objevem Salvarsanu – preparátu 606, po kterém následoval Neosalvarsan. Další velký objev, který dokonce zastínil Salvarsan, byl objev antibakteriálního účinku sulfonamidů Gerhardem Domagkem. Tyto širokospektré chemoterapeutika byly hlavní léčbou bakteriálních infekcí až do objevení penicilinu Alexandrem Flemingem.
Objevení penicilinu vyvolalo obrovský zájem o studium antibiotických látek produkovaných některými bakteriemi a plísněmi. Po objevení streptomycinu a chloramfenikolu začíná křivka počtu objevů antibiotik exponenciálně narůstat. V posledních letech však byl zaznamenán pokles objevů nových antibiotik, přičemž rezistence bakterií k používaným antibiotikům má neustále vzrůstající trend, informuje mikrobiologie.xf.cz.
Radost a zdraví z bylin vám přeje Bylinkář Standa
