Hloh je trnitý keř, vysoký asi 2 m, může se však vyvinout i jako strom až do výše 8 m. Je rozšířen po celé Evropě, zasahuje do severní Afriky, na východě až k Himálaji. Tento keř z rodiny růžovitých roste nejčastěji v řídkých lesích, hlavně listnatých nebo borových. Někdy ho však nalézáme i ve skupinách stromů stojících o samotě. U živých plotů z hlohu se většinou nejedná o Crataegus oxyacantha, který je používán v medicíně, ale o jeho blízkého příbuzného dovezeného k nám ze Severní Ameriky.
Sbíráme buď květy, nebo mladé letorosty s listem a květem, ale pouze z bíle kvetoucích druhů. Sbíraná droga musí být na začátku rozkvětu. Hodně rozpuklé květy opadávají. Květy a listy se rychle a bez obracení suší ve stínu. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 35°C. Květy pronikavě a velmi nepříjemně páchnou.
Odvar z listů hlohu upravuje prokrvení věnčitých cév a zvyšuje sílu srdečního svalu. Přestože obsahuje hloh látky, které ovlivňují srdeční rytmus, nemá žádný toxický (poškozující) účinek. Tím se liší od náprstníku (Digitalis), jedné z dalších, důležitých bylin, užívaných při léčbě srdečních nemocí. Hloh je přírodní léčivý prostředek, pomocí kterého teprve delším a pravidelným podáváním je možno dosáhnout pozoruhodných úspěchů. Nejdůležitější oblastí jeho použití je takzvané stařecké srdce oslabené ubývající silou srdečního svalu a špatným prokrvením věnčitých cév. Z tohoto důvodu je hloh indikován i u mladších lidí, jejichž srdce je zatěžováno stresem nebo nemocí. Hloh sice nepůsobí přímo proti vysokému krevnímu tlaku, může však zlepšením srdečního výkonu krevní tlak normalizovat. Také bývá s úspěchem používán při doléčování srdečních infarktů.
Srdeční obtíže musí být v každém případě vyšetřeny lékařem. Pokud již užíváme na srdce nějaký jiný lék, zeptáme se lékaře, než začneme užívat také ještě hloh. Jinak by mohlo dojít k určitým nežádoucím interakcím (vzájemnému působení).
To chladné počasí ještě pár dnů vydržme, studený máj ve stodole ráj a přírodě vody zatím chybí. Všechny zdraví bylinkář Standa.
