Ačkoliv je hrušeň ovocný strom, pokud má vhodné podmínky pro růst a správné stanoviště, může vydržet až 200 let! Jedná se o listnatý strom, z čeledi růžovitých, kromě sladkých plodů se cení i dřevo. Nejvhodnější pro pěstování jsou místa s nadmořskou výškou 200-300 m n. m. a s průměrnou roční teplotou 8° C. Kořeny hrušní zasahují do hloubky až 3 metrů a pokud nejsou šlechtěné, mohou dorůst výšky až 20m, což samozřejmě znesnadňuje sklizeň. Plody jsou totiž poměrně křehké a při pádu z výšky se znehodnotí. Nadšené využití tohoto ovoce dokládají i zápisky antických autorů (viz Homér a Odyssea) a Julius Caesar byl pěstitelem hrušní, dokonce se díky němu dostaly i na britské ostrovy.
Hrušek je opravdu spousta druhů, takže některé věci se budou podle odrůdy mírně lišit. Ale obecně lze říci, že průměrná hruška má něco kolem sedmdesáti kalorií – na sto gramů ovoce je osmdesát pět gramů vody. Z minerálů v ní najdeme nejvíce draslíku (130 mg/100 g), ale také jsou zde nezanedbatelná množství vápníku, hořčíku, fosforu, železa, mědi a jódu. Hrušky obsahují kyselinu jablečnou a kyselinu citronovou, sacharidy, vlákninu, pektin a silice. Z vitamínů je nutno zmínit A, B1, B2, B3, B6 a C (7 mg/100 g).
Zralejší ovoce má menší množství ovocných kyselin a pektinu, ale větší obsah sacharidů. Hrušky jsou dobré na trávení a mohou omezit i vznik zácpy. I když tady dost záleží od odrůdy. Ty šťavnatější a sladší mohou ve větším množství dokonce vyvolat průjem, ty tvrdší, kyselejší nás naopak při řídké stolici dokážou zachránit. Toto ovoce bychom měli jíst při problémech s ledvinovými kameny, při zánětech močových cest a při prostatě. Také se doporučuje pro osoby ohrožené osteoporózou nebo pro ty, kteří mají potíže se štítnou žlázou.
Neopomínejte hrušku ve svém jídelníčku. Pěstují se odrůdy, které vydrží natrhané do jara, z máslovek udělat kompot, jiné druhy usušit a oskoruše do bečky. Ať je budeme užívat jakkoliv upravené, vždy nám poopraví zdraví.
Slunné dny přeje bylinkář Standa.
