Před 10 lety schválili zastupitelé města Zlína provozní model distribuce služeb vodného a stočného. Kvůli tomuto modelu platíme ve Zlíně za kubík vody jednu z nejvyšších cen v České republice. Zatímco obyvatelé nedaleké Kroměříže platí za nezprivatizovanou vodu necelých 70 korun, ve Zlíně musí občané sáhnout mnohem hlouběji do kapsy a zaplatí přes 85 korun za kubík.
Přitom by stačilo učinit několik rozhodnutí a skončilo by „tunelování“ společnosti VaK. Návod na nápravu je známý a nabídl jej sám soud – vrátit vše před bod, kdy došlo k „privatizaci“. Stačí jen, aby zástupci města chtěli. Z (ne)pochopitelných důvodů však současná radniční garnitura váhá. Zřejmě nechce zpět stovky milionů. Kdo ví, kde tyto peníze nakonec skončí.
Vše se může změnit po komunálních volbách, v nichž kandiduje také TOP 09. Právě její kandidáti prosadí způsob, jak s nekalým obchodem zatočit. O celé situaci jsme hovořili s lídrem strany Robertem Hamrlou.
Jak lze tedy celou situaci narovnat, je vůbec cesta zpět?
Cesta zpět je a stačí, aby ji odpovědní činitelé chtěli vidět. Soudům trvalo přes 8 let rozkrýt, že byl VaK Zlín koordinovaně ovládnut s cílem vyvést z něho jediné jeho ziskové podnikání (prodej vody) na nadnárodní koncern Veolia. Již druhý verdikt padl v březnu letošního roku. Představenstvo VaK se vůči němu však (ne)pochopitelně odvolalo, ač mohlo pro město získat zpět kontrolu nad vodou a její cenou. Nyní by stačilo vyměnit vedení VaK. To je však v rukou zastupitelů a vedení radnice. Ta ovšem nezaujala žádný postoj a řešení problému se vyhýbá. Vypadá to, jakoby se někteří aktéři kauzy vzájemně kryli a navíc se chovají jako špatní hospodáři. Proto chceme po volbách zasednout v zastupitelstvu, abychom provedli změny, které povedou k návratu ve VaK před rok 2004. I kdyby si Vak a Veolia povraceli vše, co si vzájemně dluží, vždy by na tom VaK mnohonásobně vydělal.
O kolik tedy VaK a občané přichází?
Víme jistě, že jen za 5 let od roku 2008 do roku 2013 byl zisk Veolie 486 mil. Kč. To jsou peníze, o které nás naši bývalí i současní politici připravili. Neinformovaností, naivitou, nečinností a možná i z jiných důvodů. Tyto peníze společnost vybrala od nás občanů a jsou cenou, kterou platíme za to, že někteří politici „prodali vodárny“- prosadili jednostranně výhodný provozní model společnosti Veolia za 83 mil. korun. Za cenu, kterou Veolia vydělá na Zlíňanech každý rok. Před transakcí byly zpracovány projekty na zlepšení infrastruktury za 400 mil. korun. O tyto peníze Zlín přišel. Pokud by nevýhodnou smlouvu s Veolií ukončil, mohl by o dotace znovu žádat a nejspíš by je i dostal, neboť stejně dotace čerpají i okolní vodárny, které zůstaly v rukou měst a obcí.
Jak to vše začalo, kdo stál za podpisem nevýhodné transakce?
Není ani tak důležité, jak se to vše stalo. Důležité je, že pokud budeme chtít, tak to můžeme změnit. Zlínští radní v letech 2001 – 2004 si mysleli, že výhodou bude vstup zahraničního partnera. Tento partner měl dostat právo na provozování společnosti na určitou dobu a zároveň dofinancovat projekty, na které přijdou peníze z EU. Schválené výběrové řízení ale podmínku investování do majetku města z vlastních zdrojů neobsahovalo. Provozní část podniku VaK Zlín, tedy i možnost prodávat vodu a právo inkasovat vodné a stočné koupila v roce 2004 Zlínská vodárenská (dnes Moravská vodárenská) za pouhých 83 mil. Za cenu, kterou Veolia vydělá za necelý rok. Nevýhodná smlouva platí do roku 2034.
Proč radní přistoupili na tzv. provozní model?
Město se údajně mělo zbavit investic, které převezme strategický partner. Výhodou byla jednorázová finanční injekce do rozpočtu města, ale zůstalo jen u ní. Soukromý subjekt nemůže žádat dotace a investice tak byly zmařeny. Současní zastupitelé mají v rukou audit z roku 2011, který si nechali za 550 tisíc korun zpracovat. Ten uvádí, že současný provozní model je „tunel“. Proč po zveřejnění tohoto auditu nezasáhli ostatní členové rady a hlavně primátor, je mi záhadou. Stejně tak dosazení člena ODS do kontrolního orgánu VaK. Na základě boje proti těmto lidem, vyhráli v roce 2010 volby.
