Loni 5. července oslavila 85. narozeniny a přes vyčerpávající boj se zákeřnou nemocí stále vystavuje, tvoří a neopouští ji její životní optimismus, vřelá srdečnost a obdivuhodná vnitřní síla. Mezi lety 1949–1953 studovala módní návrhářství na zlínské a posléze na uherskohradišťské státní uměleckoprůmyslové škole. Se svým spolužákem a manželem, sochařem Zdeňkem Němečkem, se v padesátých letech usadila v Praze, kde zpočátku pracovala ve výtvarných kroužcích a kde se od roku 1962 začala plně věnovat volné i užité výtvarné tvorbě jako svobodnému povolání. Ilustrovala básně, knihy i časopisy pro děti a navrhovala například plakáty, přebaly gramofonových desek či poštovní známky.
Jako textilní výtvarnice preferovala techniku textilní koláže a netkané tapiserie ara decor. Do povědomí široké veřejnosti vstoupila svou originální vystřihovanou grafikou, a to zejména zásluhou postavičky krojované dívky ze znělky populárního televizního pořadu Zpívánky. Její vystřihovaná grafika byla použita v baladických animovaných filmech Toman a lesní panna (1971) a Holoubek (1981). Vsetínské muzeum – někdejší Vlastivědný ústav Vsetín – uspořádalo první výstavu manželů Němečkových v roce 1963. Další v pořadí, k níž byl vydán drobný katalog, se konala v roce 1967 v souvislosti s autorčiným jubileem a stala se příležitostí k zakoupení jejího současného díla do muzejní sbírky, a to textilních koláží s motivem stromu a vystřihovánky Valaši.
Po desetileté pauze byla ve vsetínském zámku v roce 1977 zrealizována opět výstava manželů Kornelie a Zdeňka. Upřímný a hluboký obdiv k lidovému umění a folkloru Valašska a Slovácka přivedl Kornelii Němečkovou nejen do pražského Slováckého krúžku, v němž jako členka aktivně působila, ale také ji nasměroval k výtvarným technikám přejatým z venkovského prostředí– k podmalbě a vystřihovánkám. Vystřihovaná grafika provází umělkyni po celý její tvůrčí život a stále si uchovává svéráznou, lidovou dekorativností a ornamentem inspirovanou svěží stylizaci vycházející rovněž z možností této hravé a s improvizací počítající techniky. Senzuálně plné, měkké obrysy tvarů, živá rytmická linka, dekorativní členění ploch odvozené z tapetového rozvrhu i z typické přirozenosti forem, výrazově účinný kontrast motivu vystřihovánky provedené v jedné barvě, a neurčitého podkladu, důvtipné variace téhož motivu, nevyčerpatelná tvárná fantazie, prostý rostlinný i symbolický ornament a v neposlední řadě mistrovské zvládnutí minuciózní techniky – to vše jsou konstanty autorčiny hravě dekorativní poetické tvorby. V díle autorky se přes stylovou, výrazovou a koncepční jednotu projevují v posledních dvou desetiletích také určité inovace. Vedle dominantní intenzivní červeně vystřihovánek se v její tvorbě prosazuje temná modř či vyšisovaná hněď připomínající nostalgickou barevnost starých fotografií…
Techniku vystřihované grafiky obohacuje rovněž o vlepovanou koláž a do plošného až abstraktního grafického rozvrhu tak vstupují vystřižené fotoreprodukce a barevné kresby skutečných květin a věcí, trojrozměrní motýlci či přímo stopy samotné předmětné reality – například vlepené čtyřlístky. Námětem autorčiných děl je vesměs lidový a měšťanský žánr či zátiší. K oblíbeným motivům patří strom života, domácí zvířátka, ptáčci nebo pohádkové bytosti. I na této tematické rovině má Kornelie Němečková blízko k lidové kultuře, tentokrát k lidovému vypravěčství. Příběhy jejích obrázků jsou poetické, mile prosté, přikrášlené a zidealizované. Líčí spokojený, klidný venkovský i městský život dob dávno minulých s laskavostí i žertovnou nadsázkou a srozumitelnou symbolikou. Svět jejích obrázků je světem hřejivě idylickým, bez stínů, strádání, utrpení a bolesti. Je světem dětských radostí a domácího štěstí nezkaleného tvrdou realitou a odcizením, světem harmonických vztahů, pospolitosti a porozumění. Dílo Kornelie Němečkové je hluboce humanistické, prodchnuté láskou k člověku. Její komorní a intimně laděná tvorba, která předstupuje před diváka prostě a „se srdcem“ na dlani, přímo ponouká k otevřenosti a bezprostřednímu přijetí. Dotýká se nejvnitřnější intimity naslouchajícího srdce, jeho touhy po chráněném koutku soukromí – po domovu tisíce vůní a čistých barev. Prozářeném, voňavém a sladce lahodném. Jako jedno z mála nabízí v současném umění divákovi oázu míru, klidu, harmonie a neskrývaného půvabu. Má odvahu potěšit, pohladit tu utrápenou, nedůvěřivou a skeptickou duši unaveného člověka dneška. Nesobecky poskytuje divákovi alespoň na chvíli hřejivé útočiště, obdarovává nadějí a optimismem pročištěnými kalvárií osobních utrpení a osudových ran. Kornelie Němečková nezraňuje zraněností, ale stále se rozdává…
