ZÁVĚREM: Další vzpomínka na dr. Švarce

ZLÍNSKÝ KRAJ - V minulém čísle jsme uveřejnili vzpomínku na možnou návštěvu pozdějšího tureckého prezidenta Kemala Atatürka ve vinném sklepě kyjovského lékaře MUDr. Švarce. Vyzvali jsme čtenáře, kteří by měli jakoukoliv vzpomínku na tuto událost, ať se ozvou.

Moc nadějí jsme do toho vzhledem k značnému časovému odstupu nevkládali. Nicméně stalo se, byť trochu z jiného směru. Ozval se Josef Holcman s unikátní vzpomínkou svého otce, která se týká posudkového lékaře MUDr. Švarce, jenž v 60. a 70. letech působil i na Zlínsku a Uherskohradišťsku.

Jeho otec za války, v roce 1944, vyhotovil telegram do německého Magdeburgu, aby dostal kamaráda z totálního nasazení pro nemoc jeho rodičů. Z dětské tiskárničky sestavil i razítko kyjovského lékaře MUDr. Švarce, jeho podpis napodobil. Kamarád se ale do Německa po svatbě nevrátil a začalo ho shánět gestapo. Vyšetřovali i Švarce, který zfalšovaný podpis bez mrknutí oka přijal za vlastní a zachránil tak pár lidí před koncentrákem.

Takže jak to tehdy bylo?

V listopadu 1944 se Jakub měl ženit. Všecko klaplo, až na jeden problém: jak dostat staršího mládence Jana Fridricha z Magdeburgu. Normálně to nešlo, sám napsal, že jedině na telegram o vážné nemoci rodičů. Dali jsme hlavy dohromady. Jakub, zvaný Gambos, snad z německého Ambos, kovadlina, míval nápady až dobrodružné. Byl to nepsaný vůdce nás mladých při všech partách a průserech, hlavně v milotické hospodě U Sehnálků, kam jsme chodívali. Při zpáteční cestě nás učil rajtovat na sochách lvic u zámku a podobně. Podle jeho plánu, který jsem vybrušoval, jsem napsal tento telegram: Der Vater ist tödlich krank, komm sofort. Die Mutter. Potvrzuje – německy – Josef Holcman, Bürgermeister. K tomu razítko obce, což nebyl problém, neboť bylo u nás doma ve stolku. To ale nestačilo, muselo k tomu být potvrzení od lékaře. Měl jsem dětskou tiskárničku, z níž jsem složil razítko kyjovského lékaře: MUDr. Johann Schwarz, Stadtartzt in Gaya. A zase ich bestätige – potvrzuji.

Slečna u telegrafu na poště v Kelčanech Jakubovi prozradila, že takový telegram musí být potvrzen četnictvem. Neřekl mně ani slovo a jel na kole do Vracova za strážmistrem Studeným. Ten, sotva vzal blanket telegramu do ruky a očima ho přelétl, pleskl obrácenými prsty na papír a řekl: Toto nepsal starý Holcman, to je Vojtova práce. Jakub nejdříve slzavě prosil za to, aby to mému otci neříkal, a když Studený slíbil, tak další hereckou etudou – konec války se blíží, atakdále –, na něm vymámil i to razítko a podpis! Plný radosti telegram ve čtvrtek odeslal a v sobotu večer byl Jan doma! V úterý byla svatba, s tajnou muzikou na mlatě, při níž jsme se s Janem velice ožrali, všechno bylo moc veselé. Bylo po svatbě, ale milý Jan už se do rajchu nemínil vrátit. Spával doma, ale pak se po něm začali shánět četníci i sám Studený, který věděl, kolik uhodilo. Janek se přestěhoval k nám na hůru, kde si u komína zbudoval zemljanku v seně, neboť byl prosinec a my jsme si řekli, že pod svícnem bývá tma. Nakonec, bylo to před Vánocemi, přišel k nám zase Studený a bez obalu řekl, že se po Fridrichovi shání gestapo. Jan se proto odstěhoval k tetičce do Vacenovic. Ale gestapo přijelo doopravdy. I s originálem telegramu – ó hrůzo! – který byl archivován. Prověřovali i doktora Schwarze, který mnou zfalšovaný podpis přijal za vlastní: můj vděk se nedá popsat.