Moc nadějí jsme do toho vzhledem k značnému časovému odstupu nevkládali. Nicméně stalo se, byť trochu z jiného směru. Ozval se Josef Holcman s unikátní vzpomínkou svého otce, která se týká posudkového lékaře MUDr. Švarce, jenž v 60. a 70. letech působil i na Zlínsku a Uherskohradišťsku.
Jeho otec za války, v roce 1944, vyhotovil telegram do německého Magdeburgu, aby dostal kamaráda z totálního nasazení pro nemoc jeho rodičů. Z dětské tiskárničky sestavil i razítko kyjovského lékaře MUDr. Švarce, jeho podpis napodobil. Kamarád se ale do Německa po svatbě nevrátil a začalo ho shánět gestapo. Vyšetřovali i Švarce, který zfalšovaný podpis bez mrknutí oka přijal za vlastní a zachránil tak pár lidí před koncentrákem.
Takže jak to tehdy bylo?
V listopadu 1944 se Jakub měl ženit. Všecko klaplo, až na jeden problém: jak dostat staršího mládence Jana Fridricha z Magdeburgu. Normálně to nešlo, sám napsal, že jedině na telegram o vážné nemoci rodičů. Dali jsme hlavy dohromady. Jakub, zvaný Gambos, snad z německého Ambos, kovadlina, míval nápady až dobrodružné. Byl to nepsaný vůdce nás mladých při všech partách a průserech, hlavně v milotické hospodě U Sehnálků, kam jsme chodívali. Při zpáteční cestě nás učil rajtovat na sochách lvic u zámku a podobně. Podle jeho plánu, který jsem vybrušoval, jsem napsal tento telegram: Der Vater ist tödlich krank, komm sofort. Die Mutter. Potvrzuje – německy – Josef Holcman, Bürgermeister. K tomu razítko obce, což nebyl problém, neboť bylo u nás doma ve stolku. To ale nestačilo, muselo k tomu být potvrzení od lékaře. Měl jsem dětskou tiskárničku, z níž jsem složil razítko kyjovského lékaře: MUDr. Johann Schwarz, Stadtartzt in Gaya. A zase ich bestätige – potvrzuji.
Slečna u telegrafu na poště v Kelčanech Jakubovi prozradila, že takový telegram musí být potvrzen četnictvem. Neřekl mně ani slovo a jel na kole do Vracova za strážmistrem Studeným. Ten, sotva vzal blanket telegramu do ruky a očima ho přelétl, pleskl obrácenými prsty na papír a řekl: Toto nepsal starý Holcman, to je Vojtova práce. Jakub nejdříve slzavě prosil za to, aby to mému otci neříkal, a když Studený slíbil, tak další hereckou etudou – konec války se blíží, atakdále –, na něm vymámil i to razítko a podpis! Plný radosti telegram ve čtvrtek odeslal a v sobotu večer byl Jan doma! V úterý byla svatba, s tajnou muzikou na mlatě, při níž jsme se s Janem velice ožrali, všechno bylo moc veselé. Bylo po svatbě, ale milý Jan už se do rajchu nemínil vrátit. Spával doma, ale pak se po něm začali shánět četníci i sám Studený, který věděl, kolik uhodilo. Janek se přestěhoval k nám na hůru, kde si u komína zbudoval zemljanku v seně, neboť byl prosinec a my jsme si řekli, že pod svícnem bývá tma. Nakonec, bylo to před Vánocemi, přišel k nám zase Studený a bez obalu řekl, že se po Fridrichovi shání gestapo. Jan se proto odstěhoval k tetičce do Vacenovic. Ale gestapo přijelo doopravdy. I s originálem telegramu – ó hrůzo! – který byl archivován. Prověřovali i doktora Schwarze, který mnou zfalšovaný podpis přijal za vlastní: můj vděk se nedá popsat.