To Jožka neměl jistě na mysli. Jeho víno a víno většiny našich poctivých vinařů je opravdu umění. Pak ale je slivovice – poctivé lidové řemeslo. A jeho nejlepší producenti by měli dostávat titul Nositel tradice lidového řemesla. Podle spisku „Výroba slivovice pro hospodáře a vyrobitele lihovin, jak nejvhodnějším způsobem vyráběti lze slivovici“ byla slivovice prvně „vyroběna“ v klášteře pod pohořím Fruška gora ve Slavonii. Spis jest návodem pro lihopalníky Čech a Moravy jak na základě mnohaleté „prakce“ zužitkovati bohatství, které našemu lidu nabízí peckovité ovoce. Vydán jest L.P. 1885. Slivovice se u nás objevila napřed na Slovácku a pak na Valašsku. O slávě vína v našem kraji svědčí i řada písniček. Z toho má Jožka Holcman oprávněně radost.
Ale co slivovice? Lepší pohár slivovice jak na hrobě čtyři svíce. Až nebude slivovice, poprodáme nohavice. Tatíčku, tatíčku, prodajte sviňu, kupme si kořalku na celú zimu. Nasbíraj trnek, nadělaj kváska, ej abys věděla, co je to láska. Nalej ně můj milý slivovičku, uvidíš růžičku v mojem líčku. Slivovička to je lázeň, kdo ju pije, není blázen. Proč bychom veselí nebyli, když nám Pán Bůh přeje. Dává nám trnkovů pálenku a po smrti nebe.
Tak vidíte. Kdy se pije slivovice? Když je, praví jedno lidové moudro. No nevím, opatrně. Blahoslavení v Kristu ti, co pijú vodu čistú, je blíže pravdě. Nejpravděpodobnější je ale: Kdo večeřá kořalku, snídá vodu z oharků. Proto doporučuji, používejme slivovici jenom jako lék.
