Asi není tajemství, že Kovárna VIVA je vaším něco jako „dítětem“. Z malé dílny se vám z ní časem podařilo udělat firmu, která má obrovský věhlas, miliardové obraty, společnost, která zaměstnává stovky lidí. Napadlo by vás někdy, že byste to mohli dotáhnout takto daleko?
To mne těší, že máte takovou informaci. Od začátku jsme chtěli mít dobrou firmu, podobnou těm, co jsme vídali v té době v zahraničí. Takže tyto ambice jsme měli a za dnešní postavení jsme moc rádi, jsme spokojeni. Ve firmě je to vždycky o spolupráci lidí uvnitř týmu, ale samozřejmě i partnerů a zákazníků.
V současné době je společnost součástí skupiny Moravia Steel. Jaké je tedy vaše postavení ve společnosti?
Jsem podílníkem ve firmě a předsedou její dozorčí rady.
Velká část firem, zejména ty, které se pohybují v průmyslovém odvětví, se potýká s nedostatkem zaměstnanců. Řada společností se je snaží získat pomocí zajímavých firemních benefitů. Jaké nabízí Kovárna VIVA a má to nějaký pozitivní efekt?
Starost o zaměstnance máme od začátku firmy, jinak bychom nebyli tam, kde jsme. Primárně nejde jen o benefity, nadprůměrné výsledky jsou podmíněny nadprůměrným výkonem spolupracovníků. Musíme je umět slušně odměnit, forma není až tak důležitá.
Některé společnosti také přistupují k tomu, že zřizují takzvané firemní školy, kde si vychovávají své vlastní budoucí zaměstnance, aby tak překonaly nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Neuvažujete o něčem podobném i v Kovárně VIVA?
To téma je na delší povídání. Systém vzdělání se v minulých letech vyvíjel, alespoň zčásti, mimo reálné potřeby pracovního trhu, moc se nestaral o svého budoucího zákazníka. Zřizování firemních škol přísluší podle mne spíše velkým firmám a koncernům, ty mají potenciál řádně připravit kvalitní studium. Nepovažuju to tedy obecně za systémové opatření schopné vyřešit náš problém.
A co by tedy podle vás mohlo pomoci vylepšit tuto situaci?
Přirozená mně přijde spolupráce malých oborů, jako je třeba náš, se školami na studijních programech a adaptaci absolventů všech stupňů vzdělání do praxe. Na rychlý vývoj v technice musíme reagovat rychle. Přivítali bychom univerzálnější přípravu studentů, především bakalářů. Firmy si už dokáží zajistit jejich odbornou, mnohdy velmi specializovanou přípravu samy. Nic jiného nám nezbývá, dělají to tak i jinde. Už to delší dobu děláme, ale potřebujeme se zlepšovat.
Proč si myslíte, že dnes není mezi mladými lidmi zájem studovat strojírenské obory a vůbec řemeslo?
Myslím, že dnes je to pravda jen částečně a situace se snad přece jen postupně mění k lepšímu. Žel ne tak rychle, jak bychom v průmyslu i společnosti potřebovali. Velkou roli tam určitě hraje setrvačnost v posuzování atraktivity budoucího povolání. Nejspíše jsme v našem školství také úplně nedomysleli, co nám přinesou víceletá gymnázia, a množství potencionálních studentů technických oborů je tím pro technické obory fakticky ztraceno. Nepochybuji, že dnešní svět techniky je alespoň pro novou generaci úžasnou příležitostí. Prostupuje dnes prakticky všemi obory a poskytuje absolventům technických směrů skvělé šance pro život, včetně jejich ekonomického postavení. Pokud máte potřebu, celkem snadno se z technické oblasti adaptujete do jiných oborů, obráceně to jde většinou jen stěží. To je dost silná motivace pro dnešní chytré mladé lidi schopné a ochotné na sobě pracovat.
Myslíte si, že je v dnešní době těžké podnikat, je to lepší než dřív, nebo naopak horší?
Podmínky jsou dnes lepší, šance na standardní podnikání jsou neporovnatelné.
A co podle vás dnešním podnikatelům nejvíce „podkopává“ nohy?
Větší byrokracie, větší konkurence, situace na trhu práce. Nestandardním prostředkem jsou dotace, někdy mně přijde, že je to více o marketingu než o práci.
Není tajemstvím, že pracujete na projektu rozšíření výrobních prostor v Kovárně VIVA , kvůli kterému jste koupili i budovy v bývalém areálu Svit. V jaké je to nyní fázi?
Za dva poslední roky jsme zvýšili výrobu o více jak 50 % a rosteme tempem, které je pro nás všechny náročné. Na přípravu dalšího vývoje teď potřebujeme trochu času. Konfrontujeme naše úvahy s trhem práce, potřebami trhu, našimi zákazníky, situací v areálu apod. Zvažujeme realizaci investice do dalších vývojových a výrobních prostor v objemu 8 000 -10 000 m2 v budovách, které jsme tu nakoupili.
Ze strojírenské výroby jste přesedlal na poněkud odlišný obor, kulturu. Stal jste se majitelem Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež, stejně tak nelze odhlédnout ani od faktu, že se angažujete ve znovuoživení zlínského zámku. Co vás k tomu vedlo?
To není úplně přesné, své sedlo jsem úplně nevyměnil. Před časem mně s mými kolegy přišlo docela líto, jak dost lehkovážně zacházíme se zámkem, který je zdaleka nejstarší budovou ve Zlíně. Je tu zřejmý vztah k nejstarším dějinám města i novodobé historii našeho města, k T. Baťovi, zakladateli, který zámek po svém zvolení starostou koupil a daroval městu. Nadcházející výročí 700 let od první písemné zmínky o Zlíně nám připadlo vhodné oslavit v opraveném zámku a uctít tak jeho historii i dárce Tomáše Baťu konkrétním dílem. Založením obecně prospěšné společnosti jsme se pokusili pomoci obci s problémem, se kterým si nevěděla rady.
A ohledně vašeho vstupu do filmového festivalu?
S festivalem to bylo podobné, také v té době trochu strádal.
Jak byste zhodnotil ty čtyři roky, co vlastníte zlínský filmový festival? Vrátila se vám investice?
Standardní investice to není, to myslím víte, stálo a pořád to stojí dost peněz. Neumíme zázraky, ale za ty čtyři roky jsme myslím odvedli celkem slušnou práci a vcelku postupujeme podle plánu. Chceme přívětivou kulturu na úrovni pro lidi ve Zlíně, festival pro děti a rodiny v našem městě a regionu, kde se my i naši hosté cítíme dobře. Udržet jeho prestiž doma i v zahraničí a lépe využívat šance, které nám všem nabízí.
A nelitujete toho někdy?
Líto je mně spíš mých kolegů, kteří to mají na bedrech. Je to pro ně hodně náročné, zvlášť teď.
Jaké jsou vaše další plány s festivalem?
Je to podobné jako s naší firmou, šedý průměr není cílem. Hodně záleží, nakolik se nám podaří udržet přízeň návštěvníků, jak dál budou festival přijímat, na přízni našich sponzorů, města, kraje, MK a dalších institucí. Vsadili jsme na solidnost, na spolupráci s domácí scénou. Moc děkujeme všem, co nám opravdu pomáhají.
A máte už i představu o tom, co bude s produkčním domem, který byl součástí této investice?
Situace kolem produkčního domu se bude vyvíjet v kontextu s vývojem území a aktivit v areálu filmových ateliérů a podporou aktivit, které děláme. I když jsou filmové ateliéry a Festival pokládány za nejvýznamnější kontinuálně působící kulturní instituci s přesahem do české a evropské kultury, kupodivu se nám toho na ateliérech z jejich historie moc nezachovalo. Spíše pět minut po dvanácté soustřeďujeme naši pozornost i na toto téma. Mimo jiné jsme investovali 3 miliony plus hodně další práce do projektu Kabinetu filmové historie a sběru dokumentace, 3D předmětů, vydávání publikací apod. Máme další plány, jak pomoci zachovat např. Ateliér č. 1, ale není to jen na nás, jak se to celé do budoucna vyvine.
Prozraďte, jak se vám daří skloubit práci pro tak velkou firmu, jakou je Kovárna VIVA , společně s organizováním filmového festivalu a k tomu pracovat na projektu zlínského zámku? Musí to být časově všechno hrozně náročné.
Mám v tom všem jenom určitou roli, ale přesto se mi to daří celkem špatně.
Zbývá vám při tom všem vůbec nějaký volný čas?
Teď trochu uklízím, děláme toho docela dost. Ve Zlíně je pořád hodně nevyužitého potenciálu. Máme něco výjimečného v hlavě, ale je to hodně ke zvážení.
