Lesy zely prázdnotou, výletních restaurací bylo jako šafránu a o cyklostezkách nikdo ani neslyšel. Dnes je všechno jinak. Goretex, funkční prádlo, GPS, krajina plná značených tras, stezek, rozhleden a dalších lákadel, které do přírody táhnou stále více a více lidí. O tom, jak moc se doba proměnila, ví nejlépe ti, kdo se turistice věnují desítky let s naprosto železnou pravidelností – členové Klubu českých turistů.
Eva Wittingerová odešla v roce 1977 z Prahy na Valašsko. Prakticky ihned se inženýrka zeměměřičství přihlásila do odboru turistiky Tělovýchovné jednoty Slovan Vsetín. „Tehdy byly velmi časté celostátní turistické akce, další aktivity jsme si organizovali sami. Chodilo se tak každý víkend, takže na konci roku jsme měli v nohách klidně přes 1 000 kilometrů,“ říká stále aktivní turistka. Prakticky veškeré aktivity byly pro pěší, do cykloturistiky se na tehdejších kolech a při chybějící infrastruktuře pro cyklisty logicky nikomu moc nechtělo. Zlom přišel po revoluci.
„Hned v roce 1993 jsem si pořídila horské kolo vyrobené ve Spojených státech. To byla tehdy obrovská novinka,“ dodává s tím, že na kolo, už civilnější krosové, sedá i nyní, kdy už je pomalu čas přemýšlet nad tím, jak oslavit 80. narozeniny. V devadesátých letech se pomalu ale jistě začalo vše měnit. Naplno byla obnovena činnost Klubu českých turistů, přibyly nové možnosti, kam cestovat, zásadně se změnily materiální podmínky – obuv, oblečení, výstroj. Záleželo jen na tom, kolik je kdo ochoten dát peněz, koupit se dalo vše. Další zlom pak přinesly mobilní technologie. „Ani ti nejzkušenější turisté, které papírové mapy provázely celý život, je už moc nepoužívají. Většina z nás také přešla na digitální mapy v mobilech,“ dodává Eva Wittingerová.
Větší možnosti i lepší podmínky pro sport a využití volného času ale přinesly i další změny – organizovaných turistů začalo ubývat, noví členové přicházeli jen pomalu a členská základna Klubu českých turistů začala stárnout. „Do přírody nás vyráží méně, ale potkáváme stále více lidí – nejen jiných turistů ale i běžců, cyklistů a vyznavačů dalších sportů. I krajina se proměnila. Vznikly cyklostezky, odpočívadla, občerstvení,“ popisuje Eva Wittingerová s tím, že občas může být snaha přiblížit krajinu lidem kontraproduktivní. „Například mi vadí dnes velmi častá torza naučných stezek, o které se už nikdo nestará. Evidentně jich mnoho vzniklo jen proto, že zrovna na jejich výstavbu byly dotace a někdo si mohl udělat čárku za aktivitu. Pár let je z povinnosti někdo udržoval a pak se nechalo vše být,“ vysvětluje. Možnosti pro turistiku jsou ale podle ní mnohem lepší, přibylo i cílů, například rozhleden, o možnostech občerstvení či ubytování ani nemluvě.
O tom, že turistika je stále atraktivní formou aktivního odpočinku, není pochyb. Jedním z důkazů je například Mezinárodní týden turistiky na Valašsku. Letos ho už po osmadvacáté pořádají právě vsetínští turisté a na nezájem si rozhodně stěžovat nemohou. „Jen je vidět, jak se mění nároky. Dříve jsme pro účastníky sháněli po okolí několik tělocvičen, nyní stačí jedna. Většina dává přednost pohodlnějšímu ubytování,“ vysvětluje Wittingerová. Letošní 28. ročník Mezinárodního týdne turistiky na Valašsku se koná od 14. do 21. 7. Více na www.mttv.unas.cz.
