Tady budou muset žerty stranou. Pan průvodce Procházka nevidí na svém řemesle nic, o čem by se mohlo žertovat. Pečlivě nám odstřihne ústřižek vstupenky a pouští nás dovnitř. Ocitáme se ve stoletém domku přímo na návsi. V síni jsou všelijaké košíkářské speciality, jako třeba koš pumák, ve kterém vojáci za války nosili nábojnice. Jsou tu kolíbky, bedny, koše i košíky, rohože i návody na pletení.
A pan Procházka vypráví. O tom, jak se košíkářství do Morkovic dostalo, jak se v celém okolí pěstovaly prutníky, které dodnes můžete vidět v remízkách mezi poli. Jak bylo těžké se o prutníky starat, aby nepřerostly a pruty byly štíhlé a pružné. Jak celé rodiny od batolat po staříčky přikládaly ruku k dílu, aby bylo košíků dost na doma i na odbyt. Jak tu byli mistři, kteří uměli plést takové věci, až oči přecházely. Jak se později košíky dělaly na export. A jak pro změnu import celé tohle zvláštní řemeslo roznesl na kopytech.
“Kdepak, košíkaři, to byli páni. Tady jsou cechovní truhly z roku 1720, nad nimi jsou podstavníky, které patřily ke kostelním lavicím, a které označovaly místa, kde mohli sedět jenom mistři cechů. Jsou na nich svatý Makarius a svatý Dorotheus, patroni cechů,” chlubí se pan Procházka. V jeho podání to však zní velmi uctivě, měkce a hanácky, tedy: svaté Makárius a svaté Doroteus.
Dnes už v Morkovicích plete málokdo. Košíků z Číny a Polska je na trhu nepočítaně a dostat mezi ně zboží z malé hanácké vesničky prostě není jednoduché. Na obživu to není, ale stejně tu zůstali tací, kteří chtějí něco z košíkařského umění zachovat a předat dál.
“Jenom si nemyslete, každý košík je jiný. A jestli máte dojem, že byste to podle tohohle návodu zvládli, tak jste na omylu. Za jeden den se sotva naučíte uplést dno. A to ještě tehdy, když máte nachystané proutí. Tyhle složité věci se učíte roky,” prochází pan Procházka muzeem a ukazuje nám hotové divy. Houpací křesla, kufry, tašky, taštičky, rohože a proutěné dekorace, demižony, košíčky na kolo, přepravní bedny i droboučké kazety na šitíčko.
Podívat se do Košíkářského muzea v Morkovicích stojí za to, ale schválně si počkejte, až tu budou mít hody. Bývají na svatého Jana a uvidíte tu řemesla, jaká bývala dřív. Možná si dokonce budete moct zkusit pletení košíků vlastníma rukama. A jak říká pan Procházka, “budete chvílu baskeťáci”.
Fotogalerie
run_function(‚hash‘,’fotogalerie-zlin-cz-list‘,’159369′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(‚2125‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚159369‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’fotogalerie-zlin-cz-list‘;‘,’a:0:{}‘); ?>
Blog o cestování, dobrém jídle, výletech, místních farmářích, krásných místech na spaní, šikovných lidech, tvořivosti a nápadech vám přináší turistické regiony Zlínského kraje ve spolupráci s webzinem Zlin.cz a Luhacovice.cz.
