„Je pro mě nepochopitelné, že zatím co starousedlíci vyhověli státu při stavbě dálnice D55 bez váhání, a za 50 korun za metr prodali své pozemky pro dobrou věc, jedné rodině ten samý soudce, který dříve všem majitelům odmítl dát víc, najednou rozhodne, že manželé Gregůrkovi mají dostat téměř stokrát více, než za kolik nakoupili. No to je přeci nehorázná nespravedlnost,“ zlobí se Jiří Čunek. Pro dokreslení lze uvést, jak v průběhu času žalobci – manželé Gregůrkovi gradovali své nároky na náhradu za vyvlastněný majetek: Původní částka, kterou si žalobou nárokovali v roce 2004, byla 15 271 500 korun, čímž vyjádřili svou představu o spravedlivé náhradě za vyvlastněné pozemky. Po té, co se soudní řízení ze zákona v roce 2009 překlopilo do občanskoprávního řízení, požadovali žalobci již 27 947 000 korun. V roce 2013 zvýšili nárokovanou částku na 36 203 537 korun, která jim nakonec byla i vyplacena.
Výsměch slušným lidem
„Rozhodnutí Ústavního soudu je tak pro mě zcela nepřípustné, protože je výsměchem všem slušným lidem, kteří neváhali prodat své pozemky, aby na nich vyrostla tolik potřebná dálnice. Nemohu proto jako senátor a hejtman této nebetyčné nespravedlnosti přihlížet, protože všichni, kteří se s případem seznámili, nabývají dojmu, že rozhodnutí Ústavního soudu bylo podmíněno něčím jiným, než právem. Proto v dopise, který jsem zaslal Pavlu Rychetskému, jej upozorňuji na to, že takováto rozhodnutí jsou nebezpečná, protože Ústavní soud se tak stává v očích občanů naprosto nedůvěryhodným,“ uvedl Jiří Čunek. „V nálezu Ústavního soudu spatřuji nebezpečný precedent, v tom smyslu, že stanovení výše náhrady za zbavení vlastnického práva není předvídatelné, nýbrž závislé na tom, zda původní vlastníci využijí veškerých procesních prostředků k tomu, aby zpochybnili stanovenou výši náhrady za vyvlastnění, a v důsledku toho soud rozhodl o jejich nároku co nejpozději. Zmíněný judikát tak dává do budoucna osobám, jejichž majetek má být ve veřejném zájmu vyvlastněn, jasný signál, že čím víc protahují soudní řízení, tím vyšší náhrady se domůžou,“ připomněl hejtman Jiří Čunek. Na základě kupních smluv dostupných z katastru nemovitostí vyplývá, že jednotlivé, později vyvlastněné pozemky zakoupili manželé Gregůrkovi v letech 1993 až 1994 za ceny výrazně nižší, než jakých se posléze domáhali. Celková částka, kterou zaplatili za dotčené pozemky, nepřesáhla 400 tisíc korun. Z toho jednoznačně vyplývá značný nepoměr mezi jimi zaplacenou kupní cenou a vyplacenou náhradou za vyvlastnění, když zhodnocení pozemků odpovídá přibližně 100násobku původní kupní ceny a rozhodně nekoresponduje s vývojem tržních cen. Navíc tyto pozemky zakoupené žalobci netvořily ucelenou lokalitu, ale vždy se však nacházely na trase budoucí dálnice D55. Za daných okolností se nabízí úvaha právě o spekulativnosti nákupu těchto pozemků.
