Všem osobně poděkoval hejtman Jiří Čunek, statutární náměstek Jiří Sukop a radní pro sociální záležitosti Michaela Blahová. Zároveň si ocenění odnesli finanční odměnu 15 tisíc korun. Hejtman vyzdvihl ochotu oceněných i nominovaných pečovat o své blízké. „Zatímco vám připadá normální postarat se o lidi v rodině, v dnešní společnosti už toto bohužel vůbec jako normální vnímáno není a většinou je tendence říkat: ´Státe, postarej se!´ Také proto je potřebné apelovat na podporu rodin a jejich soudržnosti,“ konstatoval hejtman Jiří Čunek. „Lidé, kteří se nepotkají s příběhy takového altruistického nasazení pro druhé, vůbec neví, o co přichází.
Těší mě, že naopak zaznívají ze strany vás – oceněných – slova uznání a poděkování pro zaměstnance sociálních odborů na úřadech, pro doprovázející organizace i pro sociální služby, pro obecní úřady a starosty – tedy poděkování na adresu všech, kdo pečujícím osobám i pěstounům pomáhají naplňovat jejich poslání,“ řekla radní Michaela Blahová. Svůj hold oceněným vyjádřil také statutární náměstek hejtmana Jiří Sukop, když řekl: „Myslím, že to nejsilnější poselství tady zaznělo: totiž že nikdo z vás nebere to, co žije, jako nutnost nebo jako oběť, ale jako obohacení vlastního života. Nic krásnějšího k tomu nelze dodat.“
Anketu Pečující osoby Zlínského kraje zavedlo hejtmanství v roce 2017 se snahou zviditelnit a docenit společenskou důležitost péče o blízké osoby v domácím prostředí. Krajský úřad vyzval veřejnost k zasílání nominací, kterých bylo doručeno celkem 10. Komise, která se seznámila s detailními příběhy navržených, potom vybrala tři adepty v každé kategorii. I ostatní nominovaní byli pozváni na slavnostní setkání.
Příběhy oceněných
Paní Adéla Forýtková pečuje po dobu 10 let společně se svým manželem Jaroslavem Forýtkem o těžce postiženou dceru Aničku. Rodičům pomáhá s péčí Charita Kroměříž a Anička navštěvuje ZŠ a MŠ Kroměříž, F. Vančury. Do péče se zapojuje celá rodina, přátelé, prarodiče, sestřička Natálka. Paní Forýtková bere péči o dceru jako dar – díky ní poznali spoustu skvělých lidí, vyrostli s manželem v manželské lásce, v přijetí věcí takových, jaké jsou, v pokoře a trpělivosti, v duchovním růstu. Anička upravila celé rodině žebříček hodnot.
Paní Anežka Jelínková se ve svých 78 letech již 56 let příkladně stará o svou těžce postiženou dceru Anežku. Zřejmě nejtěžší období zažila v průběhu 90. let – starost o celkem 5 dětí, brzké úmrtí manžela a těžké a nezvratné postižení nejstarší dcery. Jakmile byly děti samostatné, nastoupila paní Jelínková do zaměstnání. Tehdy se zapojila do péče o Anežku celá rodina, nebo si ji brala s sebou do práce. Nyní využívá i služeb místního stacionáře provozovaného Charitou Valašské Klobouky. Regeneraci sil jí také zajišťuje letní pobyt u dcery a zetě na Jižní Moravě. Péči o dceru bere nejen jako starost, ale také jako dar a velké životní ponaučení, pomáhá jí její optimismus a víra.
Poté, co byla manželce pana Josefa Šimoníka diagnostikována závažná choroba, změnil se náruživému zahrádkáři doslova celý život. Péči o nemocnou ženu považuje za normální věc. Zařídil rekonstrukci koupelny, dokázal zajít na nákup, uvařit, objednat si obědy ze školní jídelny, pere sám. Když mu bylo nejhůř, poprosil o pomoc děti nebo sousedy a on si mezitím „vyčistil hlavu u citrusů“. Od podzimu 2017 využívá služeb Charity Slavičín, jejíž pracovnice potvrzují, že muž pečující v domácím prostředí o nemocnou manželku je velmi vzácný úkaz. Navrhovatelé této nominace chtějí použít příběh Josefa jako pozitivní vzor dalším manželům, jako důkaz, že to zvládne „normální chlap“ z vesnice.
Do pěstounské péče přijali manželé Irena a Pavel Drábkovi po odrostení obou biologických synů 3 děti – sourozence. Oba manželé začali rozvíjet sociální dovednosti, poskytli dětem lásku, klidné a harmonické domácí prostředí, všestranné vzdělání. Děti udělaly neuvěřitelný pokrok, jsou samostatné, socializované a šťastné. Pomocí je jim velká a fungující rodina, kdy pomáhají babičky i vlastní děti. Pan Pavel nabírá energii několikrát ročně na výšlapech do slovenských hor, paní Irena relaxuje většinou u práce s kůží nebo v místním klubu žen.
Manželé Dagmar a Emil Horákovi v době, kdy měli své tři děti a paní Horáková dokončovala dálkové studium na vysoké škole, zvažovali, jak by smysluplně naplnili své životy. Postupně přijali do své péče šest dětí. Dospělé, samostatně žijící děti svým rodičům vypomáhají s výchovou ostatních dětí, většina z nich pracuje v pomáhajících profesích. I přes náročnost výchovy, nutnost spolupráce s různými odborníky, náročnou pěstounskou péči Horákovi zabezpečují a vykonávají zodpovědně, každé dítě vnímají jako jedinečnou osobnost.
Manželé Marie a Ivan Kupčíkovi vychovávali své 3 děti. V létě roku 2013 byli postaveni před rozhodnutí postarat se o tři děvčata v rámci příbuzenských vztahů. Zvládli to skvěle. Rodina žije aktivním společenským životem, spoluorganizuje různé akce, jezdí na výlety, koncerty. Pěstounka děvčata zapojuje do domácích prací, vede je k praktickým činnostem. Celkově je v rodině dobrá nálada, humor, potřebný nadhled a láska ke všem členům domácnosti.
