Ty oblasti se samozřejmě vzájemně na některých místech prolínají a ovlivňují jak podobu krojů, tak i zvyky nebo regionální kuchyni. V každé sousední vesnici se vaří krajové speciality trošku jinak. Cizinec, který k nám přijede, v restauracích většinou narazí na kulinářskou zkratku – tradiční kuchyni zastupuje kyselice, knedlo vepřo zelo nebo svíčková na smetaně. A je to škoda, protože co oblast, to nějaká dobrota, která si zaslouží pozornost. V každém koutě našeho kraje si můžeme připsat nějakou tu specialitu! Když to vezmeme popořádku, tak Valašsko se může hrdě přihlásit k brynzovým haluškám (aniž bychom na ně upírali právo Slovákům – holt se toto pastevecké jídlo konzumovalo na kotárech po obou stranách hranice). A také k nám patří již zmíněná kyselice. Ale když se na valašskou kuchyni zadíváme ještě větším drobnohledem, tak najdeme další, méně známé perly, které stojí za ochutnání – slané i sladké pohankové kaše (vaří je třeba v rožnovském skanzenu), brynzovou polévku, trnkovou omáčku… Valašskou kuchařku zaměřenou na pohankové recepty napsal například kuchařský mistr Jaroslav Vašák (vyšla v roce 2014). Kdo okusil Boží milosti nebo koblihy na fašanku ve Strání, tak ví, jak chutná Slovácko. V této oblasti se ale již zmíněná kyselice často vaří s bílými velkými fazolemi. Region Slovácko, což je sdružení na podporu cestovního ruchu, už má na kontě vydání hned dvou dílů Kuchařky tradičních pokrmů na Slovácku, které jsou k dostání v informačních centrech regionu (vyšly v roce 2010 a 2014).
A kdo měl tu čest ochutnat pravé hanácké „bochte“, tak ví, že jen těžko bude hledat lepší. Inspirativní Hanáckou kuchařku z původních receptů sestavila v roce 2012 Miloslava Hošková.
