Co vás v dubnu a květnu čeká?
Vyrážíme na Makalu. Je to pátá nejvyšší hora světa, patřící k nejtěžším osmitisícovkám. Vedoucím týmu bude Jan Trávníček, špičkový český horolezec, který vystoupil na pět osmitisícovek včetně těch dvou nejtěžších, Annapurnu a K2. Doba expedice je stanovena zhruba na padesát dnů. Samotný pokus o vrchol bude v podobě jednoho kontinuálního výpadu dlouhého 6–8 dnů.
Nemáte strach, že se tam někde v horách při tak náročném výstupu můžete zřítit ze srázu nebo skončit pod lavinou?
Riziko je a bude vždy. To, že půjdu přes přechod a srazí mě auto, má ale větší pravděpodobnost. Riziko nikdy nebude nulové, záleží jen na nás, jak velké nebezpečí jsme ochotni přijmout. Někdy to neovlivníme. Mohu se ocitnout ve špatný čas na špatném místě. Někdy za jednu malou chybu můžeme zaplatit tím nejcennějším, a to je život. Ti, kteří už mezi námi nejsou, zahynuli při tom, co milovali. Všichni si tohle uvědomujeme, a proto děláme vše tak, jak nejlépe uznáme v dané situaci za vhodné. Někdy tomu chce ale osud jinak…
Máte rozpočet na 280 tisíc korun. To je drahý výlet.
U nás v Evropě se dá dělat horolezectví levně, pokud ale přemýšlíme nad expedicemi, a právě těmi himálajskými, pak už je to velice drahý koníček. A pokud tam chceme jezdit každý rok a pokoušet se o vrcholy, pak to bez finančních partnerů nejde. Ti stojí za tím, že tohle můžeme dělat. Je ale pravda, že na předešlých dvou expedicích jsem utratil všechny své úspory, neboť jsem si je prakticky platil sám. Ale o tom to je, musíme do toho něco investovat, aby nás to posunulo. Teď jsem upřímně šťastný, že za mnou stojí finanční partneři, kteří věří v to, co dělám. Bez nich bych expedici uskutečnit nemohl. Vše jsem vsadil na jednu kartu, horolezectví. Odešel jsem z práce a veškerý čas věnoval přípravě. Momentálně tak žiji z úspor. To ale po expedici skončí a opět naskočím do práce. Jen už nebudu sedět v kanceláři, ale budu se někde houpat na lanech. Anebo, nevím, jaké nové možnosti mi expedice přinese. Nechám se překvapit.
Řada horolezců se věnuje také různým akrobatickým výkonům při údržbě výškových objektů, umývání oken na mrakodrapech apod. Zkusil jste už také něco takového?
Je to velice dobře zaplacená práce a zároveň jste pánem svého času. Máte tak možnost hodně času strávit i v horách, ale zároveň vyděláte. Zkusil. Tam nahoře máte svůj klid. Poryvy větru s vámi houpou ze strany na stranu a vy děláte svou práci. Mým snem je ale stát se profesionálním horským vůdcem. Je to ale studium velice časově i finančně náročné, proto musím mít opět práci, která by tomuto odpovídala.
Nemají o vás strach vaši blízcí?
Už od dětství jsem snílek a vždy jsem dělal to, co mě bavilo. Samozřejmě, že mi rodiče horolezectví rozmlouvali a že mají strach. Ten je přirozený. Všichni máme strach. Nechodíme ale do hor proto, abychom tam zůstali. Ten cíl je vždy doma. Už se s tím ale nějak smířili a jsou pro mě velkou oporou stejně jako přítelkyně. S přítelkyní jsme tři roky, a právě ona je pro mě tou největší oporou, přestože ví, jak je tento sport nebezpečný. Podporuje mě ale v mých snech a za to si jí velice vážím. Podstatná věc pro každého horolezce je mít po boku milující ženu, která za ním stojí. Protože není to jen o výjezdech do hor na expedice, je to o přípravě, která trvá třeba rok. Je ale třeba si uvědomit, že v horách mimo rodinu trávíme opravdu hodně času.
Co člověk potřebuje, aby mohl začít lozit po vysokých horách?
Základ je mít nějaké oblečení do různých podmínek, batoh a kvalitní boty. Helma, mačky a cepín se dají půjčit, než si ujasníte, zdali chcete do hor vyrážet pravidelně. A postupem času si vše dokupujete. Počáteční investice může být 20 tisíc korun, ale taky 50 tisíc, záleží na kvalitě vybavení. Tady platí jednoduché pravidlo. Nevyplatí se šetřit. Později investice samozřejmě rostou s dalším vybavením. Odměnou jsou vám ale zážitky, které dole nezažijete.
