Cimburk, který tu Pavel a jeho kamarádi a také jejich předchůdci už někdy od poloviny devadesátých let minulého století opravují, leží na katastru Koryčan. To znamená kroměřížského okresu.
Pavel tak může v současných epidemických opatřeních právě a jen do Koryčan. Přitom má po lesní pěšině na silnici spojující Koryčany s Vřesovicemi asi kilometr. „Jenže to už bych byl na Hodonínsku,“ vysvětluje zeměpisné poměry v okolí Cimburka.
„Stejně tak bych porušoval předpisy, kdybych se vydal kousek na druhou stranu, Stupava už zase patří do okresu Uherské Hradiště,“ dodává.
Zatím si ale vystačí. „Potravin mám dost, vydržím, vodu mám u nedaleké studánky, věřím, že je ještě na Kroměřížsku,“ usmívá se pod hustými vousy.
Pavel bydlí léta přímo pod zastřešenou baštou. Elektřina je tu jen tehdy, když zapne benzínový agregát. „Ale tu teď nepotřebuji, energii potřebujeme v přívětivějších časech, když spouštíme třeba míchačky. Stavebních prací jsme tu už vykonali moře, teď se těším, že se dáme do opravy první brány, kamenná zeď chátrá a hrozí, že se sesune, to bychom fakt neradi,“ vypráví Kudlička.
Jak to bude v létě s akcemi, které přinášejí určité finanční prostředky Pavel neví, stejně tak je ve hvězdách dotace z ministerstva kultury, pomocnou finanční ruku snad podá město Koryčany. Neví ani, kdy budou moci začít vybírat vstupné, lidé sem chodí celý rok a hodně rádi. Jenže je a kdovíjak dlouho ještě bude zavřeno, zase kvůli šíření koronavirové nákazy.
„Jsme spoluvlastníky hradu, návrh na pomoc v těžkých časech leží na stole, probereme v zastupitelstvu,“ komentuje momentálně složitou situaci starostka Koryčan Hana Jamborová.
