Dnes je společnost ELKO EP evropskou dvojkou ve výrobě časových relé, významným hráčem v oblasti bezdrátových instalací a jedním z průkopníků v segmentu internetu věcí. „Hodně lidí mé tehdejší rozhodnutí nechápalo. Já měl ale vizi, o které jsem byl přesvědčen. Tak jsem za ní šel. A na tom se nic nezměnilo ani teď,“ říká Jiří Konečný.
Na začátku vaší cesty k exportně orientované firmě s 250 zaměstnanci a obratem kolem dvou desítek milionů euro bylo pájení v garáži. Co ale předcházelo tomuto kroku?
Měl jsem krátce po vojně a pracoval v elektromontážní firmě v Kroměříži. Ta se mimo jiné zabývala systémem centrálního elektrického vytápění, což byla tehdy docela novinka. Lidé topili hlavně dřevem, uhlím, někdo měl plyn. Ale elektrické kotle byly na úplném začátku. Mě jako profesí elektronika hned zaujal u kotlů mechanický stykač. Velký a hlučný. Tak jsem připravil jeho náhradu v podobě systému s relé. Bylo to levnější na výrobu, zapojení bylo velmi snadné a brzy se ukázalo, že minimálně srovnatelná je i životnost – mimochodem, jeden z úplně prvních vyrobených kusů mám v kanceláři, je plně funkční. Takže abych to shrnul, přes den jsem ve firmě jako zaměstnanec připravoval rozpočty a staral se o sklad, po večerech a o víkendech pak doma vyráběl desky s relé. Pomáhali rodiče, sousedi. S nadsázkou dnes říkám, že pájela celá ulice. Časem už nešlo zaměstnání a mé další aktivity skloubit. Musel jsem se rozhodnout.
To se psal rok 1993, vám bylo 20 let. Nenapadlo vás, že dát výpověď a začít dělat sám na sebe v oboru, který je doménou hlavně velkých firem, může být docela riskantní?
Takto nebo velmi podobně tenkrát argumentovalo i mé okolí, především rodiče. Jenže já v té době už měl zakázky pro výrobce elektrokotlů, o svém produktu a jeho perspektivě jsem byl naprosto přesvědčený. Možná intuice, možná vize, nevím. Já jsem o svém rozhodnutí, které bylo vzhledem k okolnostem nevyhnutelné, vůbec nepochyboval. A zakrátko jsem o jeho správnosti přesvědčil i všechny okolo.
Jak tedy vypadalo garážové období?
Jako v garáži. K dispozici jsme měli sotva 20 čtverečních metrů a spolu s třemi zaměstnanci ručně pájeli a kompletovali spínací výkonové bloky pro elektrické vytápění – vše tedy vlastně bylo jako dříve, ale už jako hlavní činnost a v daleko větších objemech. Bylo i více času dívat se dál do budoucnosti.
Toto garážové období trvalo vlastně jen dva roky. Už v roce 1995 jsme se stěhovali do bývalé školy v Roštění.
Lze tento rok označit za zlomový?
Asi ano. Už jsme prostě nebyli garážová firma. A tím nemyslím jen samotné prostory, ale vše okolo. Třeba náš produktový katalog měl v té době už 27 položek. Kromě spínacích výkonových bloků třeba časové relé v modulárním provedení – tedy to, co tvoří rozhodující část našeho obratu dodnes. V roce 1997 jsme se transformovali na společnost s ručením omezeným.
Velké změny byly i v technologiích. Pořídili jsme osazovací automat, přijali další zaměstnance, takže nás už bylo kolem patnácti. K dispozici jsme měli 200 metrů čtverečních, takže všechny naše činnosti byly v kulturnějších kulisách. Zásadně se také zvýšil objem výroby. Z dnešního pohledu je zajímavé, že tenkrát nás ve větším rozletu omezoval nedostatek zdrojů. Na všechny investice jsme si museli nejdříve našetřit ze zisku. Žádné úvěry, jen vlastní peníze.
Pak už přišlo stěhování do Holešova…
V roce 2000 jsme se přestěhovali do objektu bývalého podniku výpočetní techniky, o rok později pak do někdejší modelárny firmy Loana a v roce 2005 jsme zakotvili v části Všetuly, kde jsme dosud. V Holešově v podstatě odstartoval rychlý růst firmy – jak obratový, tak i personální. Přesto, že se držím zásady, že noví lidé se přijímají až poté, co ti současní jsou optimálně vytížení, ročně jsme přibírali desítky zaměstnanců. V roce 2005 už jsme měli 170 zaměstnanců a intenzivně pracovali na budování zastoupení v zahraničí. Dnes je nás kolem 250 a v tom, co děláme, patříme ke globálním firmám.
Na čem stojí dnešní profit firmy?
Ze 70 procent na tom, čemu se věnujeme od samého začátku. Tedy na časových relé. Jako OEM výrobce jsme zastoupeni u osmi z deseti největších světových producentů modulárních přístrojů pro elektrorozvaděče. Spolu s produkcí pod vlastní značkou to znamená, že jsme evropská dvojka.
Je v tomto segmentu ještě možné inovovat či počítat s dalším růstem?
My jsme firma postavená na inovacích. Jasně, v oblasti časových relé nás žádná revoluční technologická změna nečeká, prostor pro zlepšení ale existuje. Třeba dál intenzivně pracovat na robotizaci. Pořád nám v montáži zbývá zhruba 30 procent manuální práce. To, i s ohledem na dlouhodobý nedostatek pracovníků, určitě chceme v následujících letech řešit. Pokud jde o další možnosti na trhu, organicky v tomto segmentu rosteme zhruba o tři procenta ročně. Takže hlavní výzvou je pro nás právě zvyšování efektivity a s tím související udržení tržního postavení.
Teď se ale musíme znovu vrátit v čase. V roce 2006 jste uvedli pod značkou iNels na trh své první řešení inteligentní elektroinstalace. Jako jedni z vůbec prvních, a to nejen v kontextu České republiky…
Já se vždy snažím dívat dopředu, zajímají mě výzvy. U nás to byla prakticky neznámá technologie, ale třeba z prvních zkušeností na německém trhu bylo patrné, že to je budoucnost nejen pro vývojáře a techniky, ale i uživatele. My jsme měli k zavádění elektroniky do silnoproudých instalací letité zkušenosti, takže jsme do toho šli. Po technologii iNels Bus jsme přišli s bezdrátově ovládaným systémem iNels RF, přidávali další funkce a možnosti.
Dnes už možnost ovládat elektrická zařízení v domě pomocí aplikace v mobilním telefonu asi nikomu jako záběr z budoucnosti nepřipadá. Přesto, jaký je reálný stav chytrých elektroinstalací na našem trhu?
Začnu zdánlivě nelogicky – nedávno jsem viděl v jednom řetězci prodávat zásuvku s dálkovým bezdrátovým spínáním. Normálně ji zasunete do klasické zásuvky a je to. Výrobce označuje zařízení jako Smart řešení a prodejce za to chce pár stovek. Jasně, asi to funguje, ale pro mě je inteligentní dům něco úplně jiného – komplexní řešení přinášející nejen úspory, komfort, ale také zcela nové funkce. A toho rozhodně nedosáhnete instalací dálkově ovládaných žárovek či dodatečných zásuvek. Jenže povědomí lidí o těchto možnostech ještě není na dostatečné úrovni. Proto se v tomto byznysu stále více orientujeme na řešení pro hotely, administrativní budovy či haly – tam investoři netápou, přesně ví, jaké možnosti naše řešení přináší. A hlavně exportujeme. Jen zhruba 30 procent našich chytrých technologií prodáváme v tuzemsku, zbytek jde přímo od nás či přes naše pobočky do celého světa. Zajímavé trhy jsou pro nás Spojené státy, Rusko, ale také Saudská Arábie, Jordánsko nebo severní Afrika.
Sám říkáte, že na začátku vašeho podnikání stála vize, za kterou si jdete. Kam tedy směřují vaše kroky nyní?
Dvěma slovy: internet věcí. Neboli, chcete-li, IoT řešení. To nás teď dost baví. Jsme u rozvoje této technologie od samého začátku. Navíc v tom vidíme posloupnost, vývoj – časové relé, inteligentní elektroinstalace, internet věcí. Zapadá to do sebe.
Jak moc je internet věcí současné téma? Je to námět pro debaty nebo už realita?
Možná nejlepší je to demonstrovat na jedné konkrétní oblasti jeho využití – zemědělství. Mnohými je stále vnímáno jako víceméně tradiční činnost, do které moderní technologie buď nelze vůbec aplikovat, či tam nemají žádný význam. Ani jedno z toho není pravda. Máme pro zemědělce ucelený program. Nabízíme senzory a další prvky pro eliminaci ztrát na úrodě a zvyšování výnosů, kontrolu vhodných skladovacích podmínek, automatizaci živočišné výroby a podobně. A reálně naše produkty prodáváme. Buď jako naše výrobky, nebo pod značkou našich partnerů. Internet věcí je prostě realitou, s kterou se budeme setkávat stále častěji. A mě těší, že jsme opět u toho.
