A proč ne, vždyť jsme v kraji, který je pořád tak trochu opředen tajemstvím, záhadami i nakupením snad pozitivní energie.
V typické kopanické stráni se mezi ledem, zbytky sněhu a zimně spícími ovocnými starými stromy doslova blýská barevná vrba už teď zkraje února dokonale obrostlá pruty, které pánové tak rádi pletou v čase předvelikonočním.
Pan František ukazuje na jarem přímo kypící ohebné pruty. „Sem se hodně opírá odpolední sluníčko a teď, když se částečně oteplilo, tak už je strom jako koncem března,“ zkouší místní muž pružnost prutů.
„Kdybychom už teď měli Velikonoce, bylo by opravdu o materiál na tatary postaráno,“ říká.
Chybějí ale ještě rovné dva měsíce, velikonoční šlahačkové mrskací pondělí je letos 5. dubna.
„O kus dál mám ještě jednu vrbu, je podobná, ale ne stejná. Z ní bývají nejlepší pruty na pletení velkých tatarů. Věřím, že letos přijdou pruty, co se tak rychle hlásí na svět, k duhu a budeme normálně moci našim dívkám trochu procvičit lýtka. Už vloni byl s oslavou Velikonoc velký problém, byla první vlna koronaviru, snad už bude trochu líp,“ doufá majitel poněkud kouzelných stromů v kouzelné lokalitě.
