„Netěší mne to, ale musím vám říci, že tenhle trend třeba k fantasy filmům respektuji. A má to hluboké kořeny. Jako holka jsem milovala všechny filmy zlínského režiséra Karla Zemana. Cesta do pravěku je úžasná, ale vůbec nezaostávají ani další snímky, třeba Baron Prášil, Na Kometě a spousta jiných. Pohádky pro mne měly poměrně slabý příběh, tyhle Zemanovy skvosty, to bylo něco,“ říká vypravěčka podivuhodných příběhů. A přitom se zasní ve vzpomínkách.
Paní Halina se stejně jako spousta dalších stala „obětí“ televizního štábu. Je velmi známou tváří. Už méně lidé znají ty, kteří obrázky tvoří. A že si při festivalu, ale nejen při něm, pořádně máknou.
Mezi skutečné mistry oboru patří Martin Přeták, dnes na volné noze, zpravidla i teď ve Zlíně ovšem věrně ve službách České televize. Jeho stálým souputníkem je i ve Zlíně nečekaně těžká kamera. „Je to jako byste sebou třeba deset hodin denně tahali kýbl plný vody,“ vysvětluje otlačené „kameramanské“ rameno.
„Bude to už třicet let, co jsem dostudoval Filmovou školu v jihočeských Čimelicích, za pár dnů tam máme „kulatý“ sraz,“ říká Přeták. Kořeny má Brňan na Zlínsku:“Dětství jsem strávil u babičky ve Štípě,mám to tam pořád moc rád. O tom, že by v objektivu měl někoho více oblíbeného na úkor jiných moc nespekuluje.“Ale můžu říct, že se mi skvěle dělá s Josefem Poláškem, který letos provází festivalovými minutami, má osobitý smysl pro humor a při té spoustě práce je tohle ten nejlepší životabudič.
Polášek, mimochodem Zlíňan jak poleno, má v oblibě u kameramana Martina Přetáka vyrovnanou konkurenci třeba v Janu Čenském i Daně Morávkové. „Ale s herci je skutečně radost pracovat vždycky, napětí na nich poznáte jen tehdy, když jsou v časovém stresu,“ dodává muž, který dává Zlín Film festivalu obrazovou tvář, aniž by jej lidé znali, už osmý rok.Mimo jiné pracuje momentálně na řadě seriálů a je podepsán pod mnoha zajímavými televizními i filmovými projekty.
