Nezlobte se, ale hned tak Vás na dovolenou ani v myšlenkách nepustím, jak zpětně po více než půl roce hodnotíte rozhodnutí stát se z úspěšného lékaře takříkajíc na plný úvazek primátorem?
„Tak předně je to časově náročnější, než jsem si pomyslel, ale medicína chce, co se času týče, také svoje. Rozhodnutí vždycky předchází zvažování pro a proti. Mně k tomu trošku dotlačil bohužel už nežijící scénárista Jiří Křižan, představte si, že jsem s ním o mém případném radničním angažmá mluvil den před jeho náhlou smrtí. Dal jsem na něj, nelituji.“
Když se mírně ohlédnete, co považujete za úspěch Vašeho pracovního týmu? Vedení radnice se ve Zlíně jako nikde jinde ve statutárních městech obměnilo takřka stoprocentně?
„Těší mne, že se i po téhle „zahřívací“době můžu spolehnout na lidi kolem sebe, spousta z nich si v nabitém programu ještě přidává. Úspěch je vždycky relativní, klidně za něj považuji vypsání soutěží na novou tvář centra města, úspory v mnoha oblastech, rušení nejrůznějších „kartičkových“ výhod lidí z radnice na úkor ostatních, personální obměnu a stabilizaci městem řízených společností, zlepšila se také dopravní situace v Malenovicích. Je toho víc, ale ať nemluvím jen o sobě a o svých spolupracovnících, úspěchem města a jeho chloubou je spousta prakticky neznámých lidí, kteří se podílejí na organizaci nejrůznějších akcí, zviditelňování Zlína v tom nejlepším slova smyslu. Neztrácejí chuť dělat něco navíc. Za malou odměnu nebo i bez ní. Ti si zaslouží velikou pochvalu.“
Nosíte sebou nějakou zlínskou černou můru?
„Moc mne štve, že město nemá účinnější páky na své kostlivce ve skříni – třeba na Družbu, starý soud, Trantírkův dům anebo monstrum na Jižních svazích. Jsou to privátní majetky a s tím se těžko něco dělá. Mohu ale slíbit, že budeme intenzivně jednat, povedlo se to třeba v případě pozemků v Malenovicích při výstavbě čtyřproudové silnice, pevně věřím, že to postupně půjde i v dalších případech.“
Tak už k letním kratochvílím. Čas dovolených je tady, máte, pane primátore, představu, jak lákat turisty do našeho města?
„Myslím, že turismus může být skvělá další městská „fabrika“.Možná si to neuvědomujeme, ale Zlín je cestovatelským městem. Máme tu legendárního pana Zikmunda, máme tu festival Neznámá země, momentálně výstavu Šangri-la. Je toho mnohem více, včetně lákadel jako je místní mrakodrap či Obuvnické muzeum a mnohé další. Moc rád cestuji a moc rád se do Zlína vracím. A tak v sobě nesu jednu myšlenku, rád bych ve Zlíně viděl něco jako Centrum moderního cestování. Zatím tříbíme s kolegy myšlenky, ale nemyslím, že by to byla utopie.“
A jsme u dovolené. Pane primátore, co je lepší, vzít si ji takříkajíc v kuse, anebo šetřit pěkně po týdnu?
„Odpověď je jasná, vypnout, vzít si alespoň tři týdny, je-li to možné, načerpat hodně sil, oprostit se podle možností od běžné reality, dobít baterky.“
Kde je budete dobíjet letos Vy?
„Není to žádné tajemství, s Tondou Stavjaňou /novým trenérem hokejistů slovenských mistrovských Košic/ a ještě jedním kamarádem míříme zkraje července do Nepálu. Budeme zkoumat tamější horská sedla, chceme se coby turisté pěšky dostat někam do výšky 5 500 metrů, ale nejde nám o vrcholky. Takže to bude stan, bágl, pevné obutí, fotoaparát a určitě dobrá nálada. Lidé v Nepálu se hodně usmívají. To mi tu při nejlepší vůli chybí a na to se moc těším.“
Bez čeho se na dovolené určitě obejdete?
„V tomto případě bez mobilu, elektřiny, teplé vody. Ale určitě ne bez dobrých kamarádů. A také ne bez domorodého jaka, který nám vezme bagáž, ta přece jen něco váží a člověk je hned volnější.“
Jedním z těch souputníků je a zdaleka ne poprvé právě Antonín Stavjaňa, bývalý vrcholový sportovec, komu se vlastně vede lépe pod vrcholky nejvyšších hor světa?
„Tonda mi donedávna říkal Kamzík, tak uvidíme, jak se bude dařit, většinou to bývá hodně vyrovnané.“
Tohle putování v Himalájích zrovna moc na lenošení nevypadá. Zbude Vám na ně během dovolené vůbec čas?I to je prý důležité, tvrdí to lékaři, Vaši kolegové…„
Na to je čas doma, je strašně důležité po takovém výdeji, ale i načerpání energie, umět si tím nejlepším způsobem odpočinout a vrátit se do reality všedních dnů. Určitě mne pár dnů bude doma bavit styl „přepínač a lahváč“, ale pak si ještě zajedeme na pár dnů k moři. Stoprocentně beru houpací síť a pěkné knížky a hodně se prospím.“
Jak máte v oblibě poslední den před návratem do práce? To je pro mnohé opravdové prokletí?
„Pro mne určitě ne, když si odpočinu, do práce se budu těšit. Je to přece další výzva. Ale to dobití baterek v jakékoliv podobě všem doporučuji.“
