Číhá na dně zlínské přehrady nebezpečí?

ZLÍN - Není to hezký pohled. Zlínská přehrada na Kudlovském potoce je městu spíše na obtíž. Tvrzení o tom, zda číhá na jejím dně nebezpečí v podobě nevybuchlé munice z doby druhé světové války zůstávají v rovině dohadů. Ale neustávají. Co je ale nad slunce jasné, momentální - a léta neměnný - stav vodní nádrže z třicátých let minulého století centrum krajského města spíše než zdobí, hyzdí.

„Není zcela jasné, zda na dně přehrady skutečně číhá potenciální nebezpečí v podobě nevybuchlé munice,“ konstatuje renomovaná historička Miroslava Štýbrová. Odkazuje ale na pamětníky. K nejstarším patří Svatopluk Jabůrek, předseda Klubu absolventů Baťovy školy práce. Je mu bezmála devadesát.„Lidé naházeli na konci války do přehrady granáty, které během okupace přechovávali jako horké zboží doma,“ vzpomíná i přes vysoký věk stále aktivní Stanislav Jabůrek. Jiní pamětníci už před časem prohlašovali, že naopak nebezpečnou munici zanechali v přehradě ustupující vojáci německého wehrmachtu, když opouštěli začátkem května 1945 osvobozovaný Zlín.

Ať tedy malá vodní nádrž, která prošla posledním odbahněním a dosud jedinou očistou před více než padesáti lety, obsahuje nebezpečné pozůstatky minulosti, anebo ne, jisté je jedno. Městu Zlínu určitě nekrášlí tvář tak, jak by mohla. „Chodím tudy denně do práce, ale stav přehrady se mi nelíbí ani trochu, určitě by se měla vyčistit,“ neskrývá zklamání nad současnou situací Zlíňanka Blanka Spáčilová. Navíc je momentálně zavřená i originální restaurace v podobě rozměrné lodi kotvící na hladině. Nápis slibuje, že se znovu otevře nejpozději 1.července, ale kdoví…

„Vedení města pochopitelně o problému ví,“ říká mluvčí zlínského magistrátu Zdeněk Dvořák. Radnice vlastní stavební povolení k odbahnění a celkové rekultivaci přehrady, to ale platí jen do konce příštího roku. Problém je jeden, zato zásadní. Peníze, lépe řečeno jejich současný nedostatek. „Bylo by potřeba zhruba 20 milionů korun,“ vysvětluje mluvčí, „momentálně ale tahle částka není v rozpočtu pro tento účel k dispozici,“ dodává Zdeněk Dvořák. Přitom studie toho, jak by čištění probíhalo, existuje. Šlo by o takzvanou mokrou variantu, odbahnění by se ujal obří sací bagr. Vše je ale spíše v představách, než v reálném dosahu.

Současnost je tristní, na přítoku i v odtokovém korytě nános odpadků, voda hnědozelené barvy dá jen stěží nahlédnout pod hladinu. V přehradě ale kupodivu mrtvo rozhodně není, pozorovatel si i tak všimne značného množství velkých ryb a neunikne mu ani pohyb kachen po hladině. Není vyloučeno, že plavou nad tiše tikající bombou…