Lákáte na nové předplatné a coby tvář zlínského Městského divadla tvrdíte, že Vás divadlo baví. Není to jen a jen docela šikovný slogan?
„Určitě ne, ale musím to upřesnit. Nikdy mne bavit nepřestalo, ale baví mne tu více, intenzivněji, tu méně. Vždycky je to o tom, na čem právě pracujete, jak reaguje publikum, zda děláte na zajímavých věcech se zajímavými lidmi.“
Co Vás tedy nejvíce bavilo v předešlé sezóně?
„Nejlíp jsem se cítila ve hře Komunismus, hraji tam roli maminky, je psána jako Ona. Tohle byl pro mne vrchol sezóny.“
Taky Vás něco nebavilo?
„Tak bych to neřekla, spíš mne něco mohlo bavit ještě více, ale z různých důvodů z toho sešlo. Měla jsem dva zajímavé projekty v Brně a taky v Praze. V jednom případě z důvodu onemocnění kolegů /Brno/ a pak neslučitelnosti s mými závazky na mateřské scéně /Praha/. Třeba příště…“
Je tu čas dovolených, odpočinku, výletů, cestování. Už víte, jak budou vypadat Vaše prázdniny?
„Už jich užívám. V této fázi četbou, posloucháním oblíbené muziky, prostým relaxem. A taky přemýšlením, kam s manželem, a bude-li chtít i synem, vyrazíme. Zatím to vidím na cestu za rodinou na Liberecko a zatím to letos nevidím na moře. Ale máme je moc rádi. Milujeme Itálii a hlavně Španělsko, Andalusie je naší milovanou destinací. To je naše veliká láska.“
Takže to letos bude spíše domácí turistika?
„Určitě, od dětských let miluji Beskydy, kraj kolem Horní Bečvy, mám jej v srdci už coby malá dívenka školou povinná. Letos tuhle starou lásku možná opráším.“
Znám ještě jednu Vaši lásku. Tou je šanson. Excelovala jste nedávno v Edith Piaf…
„Nosím v hlavě projekt bez zřetelných obrysů. V hlavní roli je právě šanson. Není to nic úplně nového. Mrzí mne, že jsem nikdy neodkázala najít tolik energie, abych se jím více zabývala. Budu o tom určitě přemýšlet o prázdninách.“
Ve zlínském divadle jste od roku 1982, pomaličku se blíží docela kulaté jubileum. A zároveň nemusí být člověk žádný počtář, aby si uvědomil, že jste s touhle scénou spjata hodně víc než půlku života. Vnímáte to?
„Dobře vím, že lidská existence je omezena. Zajímavé je, že si to ale uvědomuji od raných dívčích let. Nepanikařím, nepodléhám depresím,ale vím jedno. Určitě stojí za to prožívat věci naplno, klidně říct blízkým bez studu, že je mám ráda. Těšit se z hezkých rolí, ale těšit se i z každého volného dne…“
…a taky si vybavovat nejhezčí chvíle dosavadní velmi úspěšné kariéry?
„Bez sentimentu a jakéhokoliv zbytečného uspokojení. Každopádně můžu říct, že jsem se snad nejlépe cítila v roli Kostelničky v její Pastorkyni, anebo Hippodamie v melodramatu, kdy mne úplně povznášelo, že spolu s námi na jevišti hraje celá zlínská filharmonie.
Za titulní roli byla Helena Čermáková v roce 2006 podruhé nominována do nejužšího tříčlenného výběru na Cenu Thálie, tehdy se radovala Vilma Cibulková
