Od roku 1997, kdy mu bylo pouhých pětadvacet, je trenérem. Doma je ve Zlíně. Ve zdejším Tenisovém klubu působí usměvavý blonďák sršící dobrou náladou jako šéftrenér. S tenisem vstává a chodí s ním i spát. Jan Macharáček (39), původem pedagog, učitel biologie a tělocviku, dnes ale tenisový trenér, manažer i funkcionář. Spřízněn s raketou, míčky a sítí takříkajíc na plný úvazek.
Jste hlavně tenista, ale také bývalý atlet, rovněž horolezec, v neposlední řadě manžel a hodně aktivní tatínek tří dětí. Jak v nich raší tenisové geny?
„Jedenáctiletý Honza je zhruba 30. ve svém ročníku narození 1999 u nás. Tenis ho baví hodně ba i víc, často ho má pod trenérským dohledem brácha Tomáš. Zatím Honzu porážím, ale budu rád, když se to co nejdříve změní. Mladší Kačenka sice přičichla k tenisu, ale věnuje se aerobicu. A tak uvidíme, jak tenhle sport chytne tříletého Martina, raketu už má, nebojí se míčků ani trochu. Když mluvím o bratru Tomášovi, ten je o šest let mladší, na něm jsem „dělal“ první trenérské krůčky a docela to šlo, vyhrál mistrovství ČR osmnáctiletých. Taky se věnuje trénování.“
Co Vaše atletická epizoda?
„Závodil jsem za Otrokovice, čtyřstovku, tu trať masochistů, jsem dal za 54 vteřiny, zkoušel jsem desetiboj, ale když mne začaly bolet klouby, pokorně jsem se vrátil na kurty.“
Zlínský klub patří k výborným líhním mládežnického tenisu, kolik dětí a mladých talentů vlastně v klubu evidujete?
„Momentálně i s nejmenšími v baby tenisu kolem 120. Průběžně se jim celý rok věnuje deset trenérů. Spousta rodičů přivede děti třeba v předškolním věku a stačí jim, když se caparti naučí hrát. Ta pyramida se samozřejmě s postupem věku hodně zužuje, tenis je u nás hodně oblíbený sport, dostat se mezi nejlepší je přetěžké.“
Takže na výchovu špičkových hráčů rezignujete?
„Kdepak, práce by neměla takový smysl, jen za poslední dobu máme třeba mistra republiky čtrnáctiletých Dana Orlitu, výborně si vede Tereza Koplová, hodně dopředu jde Barbora Miklová.To jsou aktuální vzory pro ostatní. Dnes už ale nemusíme děcka předčasně posílat do našeho nejlepšího klubu v Prostějově, zajistíme jim výborné podmínky i u nás a přejít tam mohou jako mentálně vyspělejší třeba až dokončí základní školu.“
Mnozí z rodičů by rádi viděli své děti na grandslamech s pohádkovými odměnami. Ale všichni tam určitě nemůžou…
„Já říkám, ve čtrnácti musí tenista věřit, že na vrchol vyšplhá, rodiče ale musí být realisté. Znám případy, kdy manželé kvůli co nejlepším podmínkám pro trénink prodali dům, ale úspěšnost jejich dětí se neměří penězi, jen měrou talentu, chutí obětovat tenisu prakticky všechen volný čas, klidně řeknu i tím, jak dokážou snášet tréninkový dril. A ještě Vám ani sebelepší trenér cestu na vrchol nezaručí.“
Mnozí na dnešní počítačovou generaci žehrají, zájem o sport je mezi dětmi obecně nižší než v minulosti. Jak je to v případě zlínského tenisu?
„Myslím, že můžeme být spokojeni, podmínky máme hodně dobré, ročně se nám přihlásí 30-40 nových adeptů tenisu, klub žije v rozumných ekonomických mantinelech, ale nabízí cestu, jen ji využít…V létě zase chystáme u nás v areálu na Vršavě řadu příměstských táborů s tenisem pod patronací našeho nejslavnějšího hráče Jirky Nováka, zkušení trenéři se už na děti moc těší.“
V saku Vás není vidět zrovna často, ale manažerská práce Vás určitě nemine…
„Teď zrovna připravujeme velký mezinárodní turnaj do 12 let, na přelomu července a srpna se sem sjede spousta nejblýštivějších talentů z celé Evropy. Mobil mám u ucha pořád, další práci dělám u počítače. Na vlastní trénink už tolik času není. Ale neměl bych jej podceňovat, v prosinci mi bude 40 a určitě si nenechám ujít nějaký ten „veteránský“ turnaj.“
Žijete tenisem 24 hodiny denně, jiná profese Vás neláká? Jste původem učitel, comeback se konat nebude?
„Jsem realista, tenis je hobby i profese, k tabuli a do tělocvičny se asi hned tak nevrátím, ale jeden sen mám, chtěl bych si vyzkoušet režii – na divadle nebo u filmu či v televizi, to je jedno…“
