Na tržišti ve Zlíně si konkurují, jejich stánky plné čerstvé zeleniny jsou přímo naproti. S ekologickými produkty tam přitom nejsou zdaleka jediní. Fenoménem i možností k prodeji a zvýšení tržeb jsou pro ně farmářské trhy. Zatímco Josef Košař je až na malé výtky jejich zastáncem, jeho kolega Petr Weidenthaler je striktně odmítá.
„S ekologicky vypěstovanými produkty, se vydáváme i na několik míst zároveň. Zájem je pořád značný, teď třeba míříme do Valašského Meziříčí a do Vsetína,“ říká bývalý pedagog Košař. Má rodinnou firmu a tak zatímco on nabízí s úsměvem své zboží třeba na tradičním místě ve Zlíně v tržišti Pod kaštany, jeho syn i kolegové míří se zbožím na farmářské trhy třeba na dvě další místa souběžně.
Vyhovuje Vám organizace farmářských trhů?
„Jak kdy a jak kde? Moc záleží na organizaci a hlavně na propagaci, jsou místa, kde to umějí výborně – tohle se týká třeba Valašských Klobouk i Ostravy-Poruby.Tam, kde neumějí lidi ani pozvat a řeší to deseti malými plakáty, je to znát, mnohdy ani domácí nevědí, že se u nich trhy konají.“
„Právě v organizaci je největší problém,“ přidává se Weidenthaler, který prodává povětšinou na tržištích ve Zlíně a v Uherském Hradišti, samozřejmě i doma na své velehradské farmě. „Nikomu nechci radit, ale mně se podnikání těch, kteří trhy organizují, hrubě nelíbí, je jasné, že jim jde především o vlastní kapsu a nabízejí místa těm, kteří se nedají nazvat jinak než překupníky, s bioprodukty nemá jejich zboží nic společného,“ vysvětluje renomovaný biozemědělec svůj nezájem.
„Lidé ale většinou farmářské trhy ve velkém vyhledávají…“
„Samozřejmě, ale pomine to. Organizaci bych viděl úplně jinak, můžeme se poučit třeba v Americe. Proč pořádat trhy jen o víkendech, měly by putovat od města k městu, vůbec se neomezovat jen na pátky a soboty.“
