„Léta jezdíme do Luhačovic právě v tomto období, vždycky si ale s manželkou vyhradíme nejméně jeden den na prohlídku Zlína, nesmírně nás láká jeho ojedinělá architektura a hlavně svěží zeleň, to je devíza, o níž vy, Zlíňané, ani možná nevíte,“vysvětluje svá zlínská zastavení Petr Skalička z Ostravy. „Zlín je nejzelenější město, jaké znám, jsme tu každý rok a nejen proto, že tu syn studuje vysokou školu,“přidává se Bohuslav Navrátil z Jablonného nad Orlicí.
Pořád tak platí, že je Zlín město zeleně, tak si to přál jeho faktický zakladatel Tomáš Baťa a tak by to rádi viděli i lidé zodpovědní za zelenou tvář krajského města. Třeba vedoucí Odboru městské zeleně zlínského magistrátu Ivo Divoký:„Sečeme 205 hektarů městských trávníků /pro představu hektar je čtverec o straně 100 metrů/, přímo na sečení se podílí 28 pracovníků, k dispozici mají 10 traktorových sekaček a 14 křovinořezů. Právě s nimi to mívají naši lidé nejtěžší, často pracují v prudkých svazích, anebo v těsné blízkosti komunikací.“
Bez oddychu od rána do pozdního odpoledne, často nesnesitelné horko nebo naopak citelný chlad. Na uši kvůli hluku nasadí sluchátka a může začít slalom na trávnících v centru města třeba mezi sloupy elektrického vedení. Práce na zarostlém prostranství u zlínského kostela měl na svém traktoru Josef Kruťa příslovečně jako „na kostele“. „Tady je to docela idylka, navíc je sucho, to jsou příjemné podmínky. Horší je to, když nás chytne bouřka nebo když se pode mnou objeví jámy a výmoly. Dělám to už tři roky, zažil jsem za tu dobu leccos, někdy třeba narazím v blízkosti řeky Dřevnice na hnízdo kačen, to pak musím být moc opatrný,“vysvětluje Kruťa.
Zlín má i své speciality. „Udržujeme několik drobných biopolíček pro ptactvo, kde roste slunečnice a pšenice. Stejně tak máme pod ochranou i pítka pro ptactvo i květnaté loučky pro hmyz,“ dodává vedoucí Odboru městské zeleně zlínského magistrátu Ivo Divoký.
