Naskýtá se tudíž jasná úvodní otázka, jak se to dá časově zvládnout?
Dá se to, ale za několika předpokladů. Je potřeba tolerance rodiny, mít vstřícné šéfy na radnici a šikovnou ekonomku na obecním úřadu v Sulimově. To vše mám a jsem za to moc rád. Jen bych ještě dodal pro vysvětlenou: v Sulimově jsem neuvolněným starostou.
Zlín je pořád velké město, Sulimov docela malá obec. Žijí v těchhle dvou lokalitách stejní lidé, nebo se naopak liší?
Myslím, že lidé jsou všude stejní. Možná si jen nejsem jistý, kolik lidí by přišlo ve Zlíně na dobrovolné a tudíž neplacené brigády. V Sulimově přišla téměř polovina obce.
Jste mluvčím a zároveň starostou, jak se tohle doplňuje, dají se získávané zkušenosti ze Zlína aplikovat u Vás na vesnici.? A jde to i naopak?
Určitě dají. Obce – a je jedno, jak jsou velké – v zásadě fungují podle stejných pravidel a musí respektovat stejné zákony. Musím přiznat, že je to tak, že se ve Zlíně učím a pokud se něco hodí v Sulimově, tak to tam zkouším aplikovat.
Řadu let jste působil jako televizní redaktor, Váš novinářský záběr byl ale daleko širší. Jak cenné to byly zkušenosti?
Velmi cenné a v současné pozici mluvčího radnice se mi zkušenosti z aktivní žurnalistiky hodí. Přeci jen jde o příbuzná povolání. Jsem hodně vděčný svým bývalým kolegům z novin, rádií i televize, že mi dali čas na rozkoukání na radnici, že byli tolerantní. A stále jsou.
Mezi koníčky máte kromě rodiny určitě i cestování. Kde to pro Vás dosud bylo na cestách nejzajímavější?
Jednoznačně životním zážitkem byl pro mě výstup na kavkazskou velehoru Elbrus, který jsem uskutečnil s tátou před čtyřmi roky.Byl to neskutečný zážitek, rozhlédnout se z vrcholu kopce, vysokého 5 642 metrů nad mořem. S tátou se známe celý můj život, ale právě na tohle výletě jsme se poznali ještě více.
Čas dovolených je tady, už víte, jak zasloužené volno alespoň částečně strávíte? Chystáte se za hranice všedních dnů?
Čeká nás konečně první rodinná dovolená, dosud jsme s přítelkyní a naším malým synkem spolu nikde dohromady nebyli. Moc se těšíme, i když nepůjde o žádné expedice nebo exotiku, ale jižní Čechy a Slovensko. Za hranici všedních dnů se ale společně určitě dostaneme.
Nacházíte místo, jehož návštěvu byste si někdy rád zopakoval?
Těch míst je několik. Kavárna v historickém středu Olomouce, kde jsem jako student přečetl tehdy všechny u nás vydaná díla francouzského spisovatele Roberta Merleho, zmíněný Elbrus, ale i Lysá hora nebo Ondřejník v Beskydech…
Jak rád se člověk vrací ze světa domů? Platí u Vás osvědčené všude dobře, doma nejlépe?
Jednoznačně. Doma je doma.
Nacházíte i v běžných dnech kromě plánované dovolené čas pro své blízké? Anebo někdy trpíte pocitem, že je vzhledem ke značné vytíženosti trochu zanedbáváte?
Už nejde jen o pocit, teď je opravdu zanedbávám. Radnice, poté obecní úřad… Než jsem do toho všeho šel, poradil jsem se s přítelkyní. Kdyby mě nepodpořila, funkci starosty bych nikdy nevzal. Radil jsem se tehdy i s panem primátorem Miroslavem Adámkem. Prioritou pro mě byla práce na radnici a musel jsem se ujistit, zda moje starostování nebude bránit stoprocentnímu nasazení v práci pro město Zlín. Pan primátor také neměl nic proti. Dokonce ho pobavilo, že on, kandidát za hnutí Starostů, bude mít mluvčího starostu. Naštěstí se ukazuje, že obě práce jde skloubit.
Člověk si dává nejrůznější cíle, jste třeba právě teď v období, kdy si je před sebe kladete? Ve Zlíně i v Sulimově?
Ve Zlíně si moc přeji, abychom lidi nezklamali, aby opravdu věděli, že pracujeme pro ně. Že chceme, aby se ve Zlíně žilo lépe, aby bylo město hezčí. A také, že nekrademe a že korupci nesnášíme.
A v Sulimově si přeji to samé.
